Samotný začátek je trošku pomalejší. Autor představuje základnu a jak to tam chodí. Také mi chvilku trvalo, než jsem si zvykla na styl, kterým byla kniha napsaná. Ale jakmile jsem se začetla, už bylo těžké se odtrhnout.
Mike Carey se pyšní hlavně dvěma věcmi, na kterých vystavěl celý svůj příběh. Tou první je vykreslení zničeného světa, které působí jako hlavní téma knihy.
Autor nás prostřednictvím mladé Melanie seznamuje s okolím a způsoby, jak to všechno teď chodí. Díky všem promyšleným detailům dokonale vykreslí atmosféru, ale zároveň pak příběh působí o něco méně akčně, než byste u knihy s tímto tématem čekali. Nenechte se mýlit, akce tam je, jen je zabalená do popisných scén, takže tolik nevynikne.
Tou druhou věcí jsou skvěle zpracované postavy. Každá z nich má svoji vlastní osobnost a žádná není stejná. Navíc jsou tak výborně zvládnuté, že si nikdy nebudete jisti tím, co udělají a zda jsou vlastně dobří či mají trochu pochroumaný charakter.
Ale jejich odlišnosti nevidíte pouze na samotných postavách, ale i na stylu, kterým vyprávějí svůj příběh, ať už se jedná o nespisovnost či vulgárnější výrazy.
Když už jsem u způsobu, jímž je příběh vyprávěn, slabší povahy můžou mít trošku problém s jistou surovostí, kterou je tato kniha prošpikována. Ale vzhledem k tématu příběhu, s tím musí každý čtenář počítat.
Jak už jsem napsala, kniha se zaměřuje převážně na zničený svět a nákazu, která postihla lidstvo.
Uznávám, že na první pohled to nepůsobí nijak originálně, ale autorovi se přesto podařilo vnést do příběhu svoji jedinečnost a to zejména prostřednictvím nákazy. Autor ji totiž pomocí doktorky Caldwellové rozpitvá do nejmenších detailů a důkladně vás s ní seznámí.
Samozřejmě se dočkáme i vedlejších dějových linek, které slouží hlavně jako vysvětlující motivy, proč se jak která postava chová, takže ve výsledku dostaneme vyváženou kombinaci toho, co by skvělá kniha měla obsahovat. schovat popis