Francouzská národní knihovna ve svých útrobách od
roku 1830 skrývá oddělení zvané Peklo (l’Enfer). Na toto místo byla
před nepovolanými zraky uschovávána díla „protivící se dobrým
mravům“, tedy knihy obscénní, necudné, lascivní – krátce řečeno
erotické nebo pornografické. Doba vzniku Pekla není...
číst celé
Francouzská národní knihovna ve svých útrobách od
roku 1830 skrývá oddělení zvané Peklo (l’Enfer). Na toto místo byla
před nepovolanými zraky uschovávána díla „protivící se dobrým
mravům“, tedy knihy obscénní, necudné, lascivní – krátce řečeno
erotické nebo pornografické. Doba vzniku Pekla není náhodná:
zvláště ke konci 18. století se totiž v tehdejší Francii „veškerá
literární činnost pohybovala jen ve znamení pornografie“ (K. J.
Obrátil). Byl to nejen Honoré Gabriel Victor Riquetti, hrabě de
Mirabeau, ale i Donatien Alphonse François, markýz de Sade, nebo
Nicolas Anne Edme Rétif de la Bretonne; svými slavnými předchůdci
byli inspirováni tvůrci 19. a 20. století: Apollinaire, Gautier,
Goncourt, Louÿs, Maupassant, Musset nebo Perret – to jsou pouze
některá jména náležející k francouzské erotické literatuře.
Konkrétní texty „pohoršlivého“ obsahu jim však mnohdy přiřkla pouze
tradice, protože byly vydány anonymně nebo pod pseudonymy či
fiktivními jmény.
schovat popis
Recenze