Tady se někomu škola psychologie, opravdu hodila. Joe opět ukázal, že síla jeho příběhů, tkví především v propracovaných postavách. Jejich charaktery, jsou zapamatovatelné, chování uvěřitelné. Bráno s rezervou, v jakém světě žijí. Člověk si chtě nechtě, oblíbí v příběhu "zápornou" postavu, jelikož samotní "hlavní hrdinové" nejsou, žádní Dušínové. Vlastně paradoxně, jsem si nejmíň oblíbil Monzu. Tam to prostě nějak nebyla citovka. Kdo nezklamal a kvůli komu, jsem se na čtení těšil, byl Nicomo Coska. Hrdina, který v součtu jeho (zlo)činů, vychází vlastně jako největší záporák, přesto zůstává stále sympaťákem. Vždyť co může být horšího, než změna stran, podle toho, jak se mu to hodí a bodání do zad, v nečekaných chvílích? Asi když to člověk neumí tak vtipně okecat, jako Coska. Když pak vede s kýmkoliv dialogy, nebo ještě lépe monology s Dobrákem, je to vždy zábava. /Cosca poplácal Dobráka po zádech. „Poctiví lidé jsou tak vzácní, že se často zaměňují za zločince, za rebely a za šílence. Jaké byly vlastně tvé zločiny, kromě toho, žes byl jiný?“ „Nejdřív loupež, za to jsem si odpykal sedm let. Když mě chytli podruhé, napočítali mi osmdesát čtyři bodů obžaloby, se čtrnácti vraždami.“ Cosca nakrabatil obočí. „Ale byl jsi opravdu vinen?“/ Pak tu máme samozřejmě Třesavce. Výborná postava, která mi přišla, jako ta hlavní a se kterou by se čtenář dokázal i ztotožnit, kdyby byl poctivým řezníkem, kterému rupne v bedně, když si s ním vytírají prdel. Morveer, kterého mi líto nebylo, ale bavili mě, jeho myšlenkové pochody a nepatrné chybky. Jitřenka, která bavila především tím, že stále něco jedla, v jakékoliv situaci a tím, jak doplňovala věty Morveera. A nakonec Šenkt, který byl takový Flash (nebo spíš Quicksilver) ve světě Styrie (popis zpomalených soubojů, byl vážně dobrý). Asi jediná postava, kde Abercrombie popustil uzdu možné reality a užíval si oné nadpozemské schopnosti. Co se týká děje, tak honba za pomstou, už tu byla nesčetněkrát, přesto to byla jízda, kterou jsem si užil.
Co se příběhu týče, určitě by mu prospělo, kdyby kniha měla o 150 stránek míň. Pasáže, kdy skupinka putuje mezi jednotlivými lokacemi jsou plné duchaplných a hlubokomyslných keců. Jednou/dvakrát dobrý. po čtvrtý a po pátý už mě to fakt nebavilo a stránky jsem prostě přeskakoval. Sice tam je znát nějaký vývoj charakteru postav, ale tak průhledný a nezajímavý, že jsem ho oželel. To že všecko dopadne jak si hrdinka na začátku usmyslela je jasné asi od poloviny, takže nějaké napětí se tady nekoná. S výjimkou toho, že když někoho chce propíchnout, tak ho podřízne, protože chudinka zakopne. Naštěstí zakopne v poslední chvíli i protivník. WOW!! A tak je to pořád. Travič který když pracuje pro naše hrdiny, neudělá nejmenší chybičku a myslí na všecky eventuality. Když ale změní strany a jde naopak po naší hrdince, nevyjde mu vůbec nic (ještě že to šlo hodit na pomocnici). No a z mrtvých vstání jednoho ze společenstva pomsty bylo už na hraně. Na konci aby to vypadalo jako drama umře pár zbytečných a vedlejších postav.
Asi jsem byl ovlivněný kvalitou předešlých dílů, protože tohle bylo zklamání. Lituju že jsem si koupil hned všechny díly.
Jediný důvod, proč se k sérii vrátím, bude Šankt. Zajímá mě kdo se z něj vyklube. Ale ne zas tak, abych v sérii pokračoval hned.