„Černá voda“ je švédský detektivní román, kterým si jeho autorka v roce 1993 vydobyla mezinárodní věhlas. Kniha získala několik významných ocenění a byla přeložena do mnoha jazyků. V roce 2012 bezkonkurenčně vyhrála čtenářskou anketu o nejlepší švédskou detektivku všech dob.
Kerstin Ekmanová (1933) začala psát detektivní romány už v padesátých letech, ale skutečný úspěch jí přinesla až kniha „Černá voda“. Čeští čtenáři si na ni museli počkat dvacet let, větší štěstí měli Slováci, protože do slovenštiny byla přeložena hned po vydání. Knihu uvedlo na trh nakladatelství Argo, které na ni získalo finanční podporu od Švédské umělecké rady.
„Černá voda“ není žádná tuctová detektivka, a pokud hledáte nenáročné čtivo, raději se poohlédněte jinde. Překvapit vás může už to, že kniha má 544 stran a je opatřená doslovem, což u detektivek nebývá zvykem. Doslovu se ujala překladatelka Dagmar Hartlová, a jestli mohu něco poradit, nechte si její poznámky až na konec. Jinak byste v příběhu mohli hledat něco, co tam ani nemusí být. Hartlová o knize hovoří jako o filozofické práci plné jinotajů a filozofických pojmů. Feminismus, tradiční role, existencialismus, mystika a náboženské motivy – to je jen část toho, co prý v příběhu najdete.
Významnou roli v příběhu má Johan, který je podle Hartlové ve skutečnosti biblickým Josefem. Proč? Protože Johan byl hozený do studny stejně jako Josef. Ve studené vodě plave úhoř, což je údajně sexuální symbol převzatý z Junga. Máte-li rádi detektivní záhady, prostě se pusťte do čtení a nějakou symbolikou, se kterou se dá úspěšně polemizovat, neřešte. „Černá voda“ je krimi román, ale autorka vám poskytla dost vodítek, díky kterým dokážete celý případ vyřešit stejně jako v klasické detektivce.
K příběhu přistupuje jako R. Rendellová ve svých psychologických románech. Všechny její postavy dostaly spoustu prostoru a vy se dozvíte hodně podrobností z jejich života. Detailně sledujete, co dělají i co si myslí. Ekmanová přesto nepouští ze zřetele to, že píše detektivku. S vraždou (dvojnásobnou) se setkáváme poměrně brzy. Příběh autorka vypráví ve dvou časových rovinách. Začíná přítomností, aby se poté vrátila v čase o osmnáct let dříve. Kniha končí přítomností, kterou poznamenala stará vražda. Celé to funguje na principu, který s oblibou využívala A. Christie: jeden z hrdinů si uvědomí, že dokáže vyřešit starou vraždu, začne šťourat do uzavřeného případu a poté sám umírá, protože je zavražděn někým, kdo si nepřeje připomínat minulost.
V knize je spousta informací o vesnici „Černá voda“ i o jejích obyvatelích a jejich problémech. Ekmanová je vyznavačka realismu a je to znát. Díky tomu se dozvíte i to, jakou značku kávy kdo pije. A někde mezi těmito na první pohled nepodstatnými informacemi jsou skryté stopy k odhalení vraha. Zřejmě jste již pochopili, že Ekmanová vytvořila detektivku a psychologický román v jednom. Její styl je originální a nezastírám, že někomu může činit jisté obtíže.
Najdete tady knižní výrazy, poetismy, metafory a personifikace. Autorka dělá doslova psí kusy jen proto, aby nepoužila obyčejnou větu, jejímž základem je pro ni nudné sloveso. Je tu mnoho větných ekvivalentů, slova se opakují a jen málo věcí řekne přímo. Občas tedy můžete pouze hádat, co tím chtěl básník říci. Jako příklad uvedu sloveso „šírá“. Neznala jsem ho a nějakou dobu mi trvalo, než mi došlo, že základem je „šero“.
„Černá voda“ je plnokrevná detektivka, jejíž závěr vás rozhodně nezklame. Vrah je odhalen a jako bonus je tu ještě jedna věc, která souvisí s pointou a týká se lidského neštěstí. Téma autorka pojala cynicky a hodně drsně. Nevím, zda bych knihu hodnotila jako nejlepší švédskou detektivku všech dob, ale rozhodně stojí za přečtení. schovat popis