Má naději láska, která vyklíčila mezi ostnatými dráty vyhlazovacího tábora?\nV Osvětimi je každý den bojem o přežití. Alma má na ruce světle modrým inkoustem vytetované číslo 50381 a odtržená od svých milovaných je spolu s tisíci dalšími namačkaná v labyrintu ostnatých drátů. Každý den tu mizí lidé a nikdo je už nikdy nespatří.\nTragická realita nemůže být vzdálenější Almině předchozímu životu. Jako uznávaná houslistka uchvacovala své publikum, když se ale v Evropě začali roztahovat nacisté, nemohla ji zachránit žádná sláva světa…\nKdyž velitelka ženského tábora Almu jmenuje dirigentkou táborového orchestru, který hraje vězňům plahočícím se do práce i vysokým důstojníkům SS, Alma odmítne: „Mohou mě zabít, ale nepřinutí mě hrát.“ Brzy si však uvědomí, jakou moc s sebou tato pozice nese: může zajistit hladovějícím dívkám příděly jídla navíc a mnoho z nich zachránit před smrtí.\nTakto Alma potká i Miklóse, talentovaného klavíristu. Obklopeni zoufalstvím nacházejí radost ve společných zkouškách, tajných vzkazech a koncertech, které hrají bok po boku, zatímco se modlí, aby utrpení jednoho dne skončilo. Ale v Osvětimi je i vzduch, který dýchají, prosycený ztrátou a jedinou jistotou je tragédie… Může jejich láska na tak zoufalém místě přežít?\nTento srdceryvný příběh, který je přesto plný naděje, dokazuje, že i v nejtemnějších dnech může láska zvítězit – a dát člověku důvod žít.