Největší hvězdou naší sluneční soustavy je Slunce. Hvězdy jsou vesmírná tělesa, která mají vlastní zdroj záření. Pozorování oblohy se lidé věnovali od nepaměti. Počátky astronomického pozorování hvězdné oblohy nalezneme již ve starověku. V tomto období se hvězdáři věnovali především měření polohy hvězd a planet na obloze. Později se rozvinula nebeská mechanika, která zkoumala pohyby vesmírných těles. Průkopníky nebeské mechaniky byli zejména německý astronom Johannes Kepler a anglický astronom Isaac Newton. K dalším významným astronomům patřili například Galileo Galilei, Mikuláš Koperník nebo americký astronom Edwin Hubble, podle kterého byl pojmenován významný vesmírný dalekohled, který v roce 1990 vynesl na oběžnou dráhu Země vesmírný raketoplán Discovery. Pro pozorovatele noční oblohy a zájemce o vesmír, byla vytvořena celá řada encyklopedií a publikací, které se zabývají pozorováním hvězdné oblohy.