„Revír“ je strhující thriller, při jehož čtení vám bude běhat mráz po zádech a nebude se vám dostávat dechu. Příběh zhltnete na jedno posezení a budete se modlit, abyste nikdy v životě nemuseli prožít to, co potkalo skupinku lovců v drsné švédské krajině. Hlavní hrdinka čelí nejen zdivočelé přírodě, ale i odhodlanému nepříteli, který je blíž, než si myslela.
Švédská autorka Helene Turstenová (1954) není ve světě detektivek žádným nováčkem. Ačkoliv dlouhá léta pracovala jako zubařka a publikovat začala až ve svých devětatřiceti letech, už její debut naznačil, že máme co do činění s výrazným talentem. Autorčiny knihy sklízí nebývalý úspěch po celém světě a ve své domovině je Turstenová považována za nekorunovanou královnu detektivky.
Nakladatelství Motto u nás vydává od roku 2006 její krimi sérii s inspektorkou Irenou Hussovou, která má zatím deset volně navazujících dílů. Irena je sice vdaná a má dvě dcery, ale v lecčems se podobá hlavní hrdince „Revíru“. Tou je osmadvacetiletá Embla, která stejně jako Irena žije především svou prací policistky. Obě vyšetřovatelky jsou rázné houževnaté ženské a je vcelku možné, že jim autorka přisoudila své vlastnosti.
Obě dámy se mohou pochlubit sportovními úspěchy, díky kterým si získaly respekt svých kolegů. Elma je severoevropskou mistryní v boxu a stejně jako Irena není prvoplánová krasavice spoléhající na svůj šarm. Elma tvrdě pracuje a ke svým kolegům je stejně nesmlouvavá jako ke svým příbuzným a přátelům. Má v sobě i temnou stránku, která překonává vše, co charakterizuje severské detektivy. Naštěstí to není žádná bolestínka, která by se rochnila ve svých splínech, ale rázná ženská, která se nebojí vyrazit s bandou chlapů na lov losů.
Poprvé se s ní setkáváme ve chvíli, kdy odjíždí na zapadlou farmu svého strýce, kde se pořádá hon. Elma patří mezi nejlepší lovce. Je chladnokrevná, nelítostná skvěle to umí se zbraněmi. Mezi lovci jsou staří pardi z vesnice, ale i několik boháčů z hlavního města. Už první den dojde k nehodě s tragickými důsledky. Těch nehod je víc a čtenář větří, že se něco děje. V tomto ohledu je autorka poměrně sdílná a hned na prvních stránkách vám naznačí, kdože bude obětí. Díky tomu čtenář ví, že ve skupině lovců je brutální vrah toužící po pomstě.
Kdo to je a za co se chce pomstít, to si Turstenová samozřejmě nechává až na konec. Jsou tady nějaká vodítka a stopy, ale jak už to bývá, vztahy mezi aktéry příběhu jsou všelijaké a důvodů k vraždě je hned několik. Možná že něco tipnete správně, ale pravděpodobnější je, že se vaše pozornost rozptýlí a vy se ocitnete ve slepé uličce. Některé „stopy“ se zdůrazňují až moc a kouzlo příběhu je v tom, že netušíte, zda to autorka dělá schválně, nebo zda se nechtěně podřekla. Navíc vás obestře atmosféra hrůzy, ve které se, jak známo, přemýšlí velice špatně.
Na konci vás čeká řada šokujících překvapení a dozvíte se i dost věcí o Almě. Aniž bych něco prozrazovala, naznačím jen, že Alma je poměrně rozporuplná postava. Proto se ani neodvažuji hádat, zda vám bude sympatická, nebo zda se jí začnete bát. Alma musí učinit několik závažných rozhodnutí týkajících se morálky a také se musí vyrovnat s následky poněkud neortodoxního milostného vztahu. Není to typická vyšetřovatelka, ale o to víc se vám dostane pod kůži.
Turstenová je šikovná vypravěčka a její strohý (možná až surový) styl psaní koresponduje s obsahem. Nejsou v něm žádné kudrlinky, salónní řečičky ani zbytečné popisy nebo charakteristiky. Převažuje tu akce a jiskrné rázné dialogy. Autorka popisuje pouze to, co je nezbytně nutné a co neodvádí pozornost od zápletky. I díky tomu je kniha čtivá a potěší všechny, kteří mají rádi napínavé a přímočaré příběhy.
schovat popis