V knize Bouřlivé ticho jsou poutavě vylíčeny další osudy Motha a Raynor Winn po ukončení jejich Pobřežní cesty... Několik let bydlí v malém bytě v kapli u pobřeží, Moth studuje a Raynor (pro kterou je toto období opravdu těžké) nachází útěchu v psaní a napíše svou první knihu. Pobřežní cesta se stává bestsellerem a po jejím vydání autorka dostává mnoho dopisů od lidí, které jejich příběh zaujal a dojal. Líčí v nich své vlastní příběhy, někteří nabízejí pomoc. Přes sociální síť je jeden ze čtenářů knihy osloví s nabídkou pronájmu farmy s jabloňovým sadem, která je ovšem v hrozném stavu. Přesto se Raynor s Mothem této příležitosti chopí a na zanedbanou farmu se přestěhují. Začnou ji opravovat a okolní zničené přírodě vracet život. A jen co se tam zabydlí, vydají se na další (tentokrát už jen pár týdnů trvající) trek na Island. Kromě nových událostí jsou v knize zachyceny také některé vzpomínky Raynor na dětství, na seznámení s Mothem a na první roky jejich společného života. Stejně jako u Pobřežní cesty se v Bouřlivém tichu prolínají roviny: vyprávění příběhů s popisy autorčiných pocitů, úvah a myšlenek, s působivými, krásnými popisy přírody. I když je kniha krásně napsaná, v první části mi přišla hodně smutná a bylo pro mě těžké se jí pročíst. Až když Raynor vydá Pobřežní cestu a přestěhují se s Mothem na farmu, vrací se do jejich příběhu naděje v lepší budoucnost a radost. Tito dva nezdolní, houževnatí a obdivuhodní lidé zkrátka patří do přírody a jen v ní se Mothovi vrací zdraví a Raynor nachází smíření, štěstí a vnitřní klid. Komu se líbila Pobřežní cesta a statečnému páru, Raynor s Mothem, fandí z celého srdce, jistě si přečte i Bouřlivé ticho. Za přečtení tato kniha určitě stojí, i když první díl se mi líbil víc. schovat popis