Božena Šimková navázala na detektivní hádanky anglické školy a bylo by chybou přejít její tvorbu bez povšimnutí. Tahle kniha vás pobaví a zároveň poškádlí vaše šedé buňky mozkové.
Cesta Boženy Šimkové (1935) k publikování detektivek nebyla vůbec jednoduchá. Šimková vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a po studiích pracovala jako redaktorka a divadelní dramaturgyně. Zaměřovala se na pořady pro děti, ale po okupaci sovětskými vojsky musela odejít z práce a měla zákaz publikovat. Začala pracovat jako pomocná síla v metru a knihy vydávala pod jmény svých přátel, kteří neměli zákaz činnosti. Asi nejznámější z jejích děl je večerníček „Krkonošská pohádka“. Kromě něj má Šimková na svém kontě řadu divadelních a televizních inscenací.
Kniha „Vražda jako řešení“, kterou právě vydalo nakladatelství Motto, obsahuje dva detektivní romány (nebo novely, chcete-li). „Svatba bez příbuzenstva“ se odehrává po revoluci, kdy také vznikla. „O mrtvých jen dobře“ vznikla v šedesátých letech, ale kvůli cenzuře spatřila světlo světa až v roce 1992. Oba příběhy jsou plnokrevné detektivní hádanky ve stylu Agathy Christie, a díky tomu jsou nadčasové a univerzální. Ani jeden příběh nevyžaduje speciální vědomosti, protože ani jedna ze zápletek není politická. V téhle knížce se vraždí kvůli penězům či z pomsty a nenávisti. Pointy jsou srozumitelné a pochopitelné každému čtenáři bez ohledu na věk a životní zkušenosti.
„Svatba bez příbuzenstva“ poukazuje na nešvary devadesátých let a zločin z románu „O mrtvých jen dobře“ souvisí s něčím, co se stalo ještě za první republiky. V obou případech platí okřídlené rčení o tom, že staré hříchy mají dlouhé stíny, a čtenáři se mohou těšit na rodinná a intimní dramata plná vášní. Šimková si hraje s jazykem jako málokterý autor a číst její prózu je vskutku zážitek. S chutí využívá všechny roviny jazyka a nedělá jí problém smíchat nespisovnou češtinou s archaismy nebo neologismy. Šimková patří k hrstce autorů, kteří dokážou zaujmout pouze svým stylem psaní a bohatou slovní zásobou.
První detektivka „Svatba bez příbuzenstva“ se odehrává v Praze, kde dojde k vraždě starého režiséra, který má před svatbou se ženou o dvacet let mladší. Ačkoliv se případem zabývají profesionální policisté, jejich chování a myšlení je tak svérázné, že vám budou připomínat Velké detektivy ze zlaté éry třicátých let. Autorka využívá postupy klasických detektivek – hádanek, a tak vám už v prvních kapitolách naservíruje všechny podezřelé s jejich motivy. Druhá detektivka „O mrtvých jen dobře“ se točí kolem vyšetřování vraždy aktivního straníka, kterému v jeho rodné vsi nemůže nikdo přijít na jméno. Opět tu máme řadu podezřelých s perfektními motivy a na vás je vydedukovat, jak to celé bylo.
V knize nechybí vodítka k řešení, ale bohužel jsou zahrabaná mezi falešnými stopami, proto klobouk dolů před tím, komu se podaří oba případy vyřešit. Šimková je nesmírně poctivá a autentická autorka, která má své postavy odkoukané ze života. Všichni její aktéři působí velmi reálně a vy jim věříte každé slovo. „Vražda jako řešení“ je čtivá kniha s inteligentními zápletkami a poměrně rychlým tempem vyprávění. Autorka si s textem vyhrála, dala si záležet na každé větě, a díky tomu vzniklo něco, co je skvostem mezi detektivkami.
schovat popis