„Zpráva pro Afroditu“ je detektivní novela českého spisovatele Jiřího Strádala (1956), odborníka na vzdělávání a konzultanta v oblasti školství a kariéry. Novinku vydalo nakladatelství Akcent.
Ačkoliv jde o detektivku, nakladatel zvolil poněkud zavádějící obrázek na obálce. Jsou tu dvě objímající se ženy, které evokují román o rodinných vztazích a generačních problémech. V anotaci se ale naštěstí hovoří o vraždě, a s vraždou se setkáte už na prvních stránkách.
Příběh vypráví v první osobě Jiří Nekolný, muž ve středním věku, který se vypravil se svým kamarádem Karlem na Kypr, aby si zavzpomínali na léta svého mládí, kdy podnikali dobrodružné cesty. Z tohoto úhlu úvod připomíná zábavný fejeton, v němž se dva vyznavači pohodlí snaží přesvědčit toho druhého (a vlastně i sami sebe o tom), jak je baví nebezpečné výšlapy do nehostinné přírody. Tyto části jsou čtenářsky vděčné. Mladší čtenáři se zasmějí a starší si pobaveně řeknou: „Přesně.“
Výborné je vylíčení krajiny a atmosféry. Autorovi sedí popisy a komentáře politické situace, která funguje v zemích, ve kterých se příběh odehrává. Pokud jen popisuje, co vidí, případně vysvětluje, jak funguje to a to, je skvělý. O něco nudnější jsou pasáže, v nichž ústy hrdinů sklouzne k moralizování. V zahraničních detektivkách se s tím příliš nesetkávám, české krimi příběhy jsou toho plné, takže český čtenář tyto pasáže nejspíš skousne. Naštěstí toto moralizování není samoúčelné. Dost pasáží se týká změny politického systému a naší revoluce v roce 1989 a všechno souvisí s vraždou.
Jiří se na Kypru seznámí s mladou dvojicí, která ho pozve na svoji svatbu. Během svatby se setká s rodinou novomanželů a čtenář detektivek již v této chvíli koketuje s myšlenkou, že mu autor předkládá skupinku podezřelých. Obětí je dědeček nevěsty, svérázný Rudolf Vávra. Vrah si na něj počkal v temné uličce, praštil ho do hlavy a utekl, aby předstíral jakés takés alibi. Co se týče detektivní záhady a jejího řešení, autor využil postupů z klasických detektivek, které okořenil špetkou akce. Potud je všechno v pořádku. Čtenáři je předložena záhada, on se postupně dozvídá, jaké vztahy mezi sebou měli jednotliví aktéři, a může tipovat, kdo je vrahem starého Vávry.
Amatérským pátračem je (logicky) Jiří, kterému sekunduje jeho přítel Karel. Členové Vávrovy rodiny se nabídnou jako pomocníci a svými informacemi posouvají děj kupředu. Jiří se postupně dozvídá pravdu o oběti a velmi brzy dojde k dalšímu pokusu o vraždu. Bohužel tady autor využil motiv, který se ve starších detektivkách často opakoval, a chytří čtenáři zbystří. Jiří si důkazy vyloží po svém, což některé čtenáře může zmást, ale obávám se, že ti sečtělejší budou mít v této chvíli jasno.
S čím jsem měla trochu problém, to jsou nedostatečné charakteristiky postav. Pasáže, v nichž autor popisuje prostředí, jsou skvělé. Ale popisy nestačí k tomu, aby ze svých knižních hrdinů udělal „reálné živoucí“ postavy. Všichni v sobě mají potenciál a stačilo by každému věnovat odstavec, dva. O tom, že autor umí vykreslit postavu, svědčí například krátká epizodka s řeckým číšníkem, který není schopný pochopit objednávku hostů. V knize to funguje tak, že vypravěč vám sdělí, jaký má postava charakter, ale postavu nenechá, aby se tak sama projevila.
Podobně je to s dialogy postav. Přímé řeči jsou plné společenských frází, působí citově nezabarveně, ale za přímou řečí vám vypravěč vysvětlí, co postavy cítily. Tyto vysvětlující věty jsou zbytečné, z dialogu by přece mělo být zřejmé, co postavy prožívají. Tohle je další nešvar českých krimi příběhů, proto to nejspíš nebude věc, která by čtenářům nějak zvlášť vadila. Nejlepší je autor v místech, kde jeho postavy nic neříkají. Asi vůbec nejlepší je scéna, kdy Jiřího v Anglii pronásleduje zabiják, který ho chce zastřelit ve výtahu.
Autor vám přichystal řadu šokujících překvapení, které se týkají toho Kdo s kým, co a proč. Bohužel tyto informace vložil svým postavám do úst během dialogu, proto nevyzní tak, jak by mohly. Čtenářům mohl běhat mráz po zádech a s otevřenou pusou mohli zírat, jaké zápletky autor vymyslel, jenomže tady ty překvapivé novinky zapadnou v banálním rozhovoru bez emocí.
Přes to všechno považuji „Zprávu pro Afroditu“ za zajímavý příběh s dobrou detektivní zápletkou. Máte-li rádi české krimi romány nebo krimi povídky, budete s knihou nadmíru spokojeni. schovat popis