Ač knihy Eduarda Štorcha jsem měla moc ráda již v dětství a přečetla jsem jich pěknou řádku, Volání rodu mi nějak uniklo. Nejspíš tehdy nebylo v naší vesnické knihovně k dispozici. O to víc mě tento “úlovek” potěšil v jednom dobročinném bazaru. Je to útlá knížečka, která se čte jedním dechem. Alespoň mně – mladší generace může mít možná trochu potíže s vysoce spisovným, trošku zastaralým jazykem, jímž hlavní postavy mluví i přemýšlejí. Hrdinou je dvanáctiletý chlapec Vlček, který se s matkou, malým bratrem a věrnými psy vydává po stopách svého rodu, vedeného stařešinou Čechem, který před několika měsíci odešel hledat nový, lepší domov na území dnešních Čech. Rodina tehdy nemohla odejít kvůli nemoci otce. Ten však zanedlouho poté zemřel. Původně plánované putování na jaře spolu s dalšími rody se rodina rozhodla uspíšit kvůli útoku loupeživé bandy, která jim sebrala téměř veškeré živobytí a byla by je připravila i o život. Putování zimní krajinou je strastiplné – setkání s nepřátelskými kmeny, útoky vlčích smeček, hlad, zima, postupná ztráta většiny psů. Zdá se, že rodina bídně zahyne v závějích. Naštěstí je již velmi blízko svého rodu a dýmu z posledního ohně si všimnou hlídky. V obavě před útokem nepřátel se několik silných mužů vypraví tím směrem – v poslední chvíli se jim podaří všechny zachránit. Na jaře se statečný Vlček, jež byl mezitím přijat mezi muže, spolu s věrným psem Divošem a třemi dalšími junáky z rodu vydává zpět do staré vlasti, aby dovedli do Čech i další spřátelené rody. schovat popis