“10 rande naslepo” je ten typ knížky, který vás vyloženě nenaštve, ale ani vás nijak nenadchne. Přestože jsem na knížku slyšela převážně kladné recenze, tak jsem do čtení s moc velkým očekáváním nešla (abych nebyla zbytečně zklamaná jako u poslední knihy). Spíš jsem byla zvědavá, jak autorka píše a jakým stylem se popere s tématem schůzek, jenž jsou naslepo zorganizované rodinou. Když si u této knihy nenastavíte vysoká očekávání, tak si dle mého u ní určitě odpočinete a nenaštvete se. Podle mého je to příjemná oddechová knížka s nenáročným jazykem i dějem z období Vánoc. Jediné, co bude vyžadovat trochu vaší pozornosti a plnou soustředěnost bude orientace v rodině hlavní hrdinky Sophie. Je opravdu velká, a tak je náročné si za tak krátký děj všechny zapamatovat. Autorka s tím naštěstí počítala, a tak spolu se jmény často připomíná i příbuzenské vztahy vůči hlavní hrdince. Příběh vypráví o dívce Sofii, která se těsně před vánočními svátky, ne zrovna příjemným způsobem, rozejde se svým přítelem. Do toho se bojí o svou starší sestru, která má rizikové těhotenství a komunikuje s ní po telefonu, aby byla v obraze. Sophie se vydá na rodinnou sešlost, kde dohodnou, že by ji mohli rozveselit tím, že půjde na deset rande naslepo a pokaždé jí společníka vybere někdo jiný z rodiny. Nyní si řeknete, jak napínavý děj to asi budem avšak v této knize tomu tak není, jelikož už skoro od začátku víte, s kým hlavní hrdinka skončí. Přesto se tam nějaké překvapení najde díky takovému menšímu odhalení/přiznání na konci a vysvětlení několika událostí z dětství, které se během děje opakovaně zmiňují. Rozhodně vás příběh úplně neunudí předvídatelností. Co u této knížky musím rozhodně kladně hodnotit je originalita rande, která Sofie podnikne. Od romantických, přes taková nijaká až po totální katastrofy, za které bych na jejím místě asi škrtila toho, kdo rande vymyslel. V celkovém pohledu to však bylo roztomilé a opravdu se u toho místy upřímně zasmějete. Dál bude moje recenze ve stínu mínusů, bohužel. Z celé knížky jsem měla pocit uspěchanosti, a tak si jednotlivá rande nestihla pořádně prožít (smích). I přes to, že tak cca první ⅔ knihy se mi četly velmi pomalu a přišly mi detailnější než poslední ⅓, tak mi tam pořád něco chybělo. Možná trochu víc té detailnosti, možná trochu víc citů, aby si mě příběh získal. Často mě napadaly otázky, na které jsem v knize po celou dobu nenašla odpovědi, takže by se podle mého hodilo to více rozvést. Stejně tak se mi celé první ⅔ knížky bohužel nedařilo vůbec začíst. Dělalo mi také problém se se Sofií během děje nějak sžít, což se mi nepovedlo ani do samotného závěru. Ne, že by mi byla vyloženě nesympatická, to ne, ale nic mi nebylo tak blízké, abych si k ní během čtení dokázala vybudovat nějaký bližší vztah. Další věc, která mě při čtení trochu rušila, bylo řešení se blížícího porodu Sofiiny starší sestry Margot (předčasně porodí), což by tam za mě ani být nemuselo - není to tam vyloženě nutné k rozuzlení žádné zápletky ani tak, takže mi to přijde malinko nadbytečné a i trochu mimo realitu. Nejsem doktor, ale mám doma brášku, který se narodil předčasně (o cca měsíc dřív) a měsíc si no nechali v porodnici, než nám ho doktoři dali domů, tak mi přijde divné, že tady už po pár dnech Margot i s miminkem pouští z porodnice, ale… to jen takové moje malé zaražení, co mi nešlo do hlavy. Takže abych to nějako shrnula, pokud hledáte knížku z období Vánoc, u které se chcete občas zasmát, chcete vypnout a nemuset přemýšlet nad nějakou složitou zápletkou a nekomplikovat si život košatým vyjádřením autora, tak tohle je knížka přesně pro vás. Řekla bych, že v ní najdou zalíbení hlavně náctileté slečny tak čtrnáct, patnáct plus, ale starší čtenářky toužící po něčem jednoduchém si v tom určitě něco pro sebe taky jistě najdou.Moc tuto knihu doporučuji. schovat popis