Potlačujete i další přirozené vlastnosti lidské povahy. Bráníte lidem, aby mluvili pravdu, ačkoli je to naprosto přirozené. Učíte lidi, aby nedůvěřovali vesmíru, ačkoli taková důvěra je naprosto přirozená. Nechcete, aby se lidé radovali, zpívali a tančili, ačkoli každá kost ve vašem těle chce vybuchnout radostí z toho, čím jste! To všechno děláte, protože se bojíte, že byste mohli zranit sebe nebo druhé, kdybyste dali volný průchod svým přirozeným tendencím. Bojíte se, protože věříte, že člověk je od přírody zlý. Domníváte se, že jste se narodili „v hříchu“, a věříte že vaše povaha je od přírody špatná. To je nejdůležitější představa, kterou jste si o sobě kdy utvořili a kterou se snažíte realizovat. Protože nechcete být špatní, snažíte se být za každou cenu dobří. Život vám ukázal, že se v tomto ohledu nemýlíte, a proto jste tuto představu přijali. Tak to prostě je, říkáte, a protože to neustále opakujete, nakonec to tak opravdu je. Dokud nezměníte svou představu o tom, čím jste jako lidé, nikdy nebudete schopni opravdové lásky, neboť neumíte milovat ani sami sebe. Chcete-li opravdu milovat druhé, musíte se nejdřív naučit milovat sami sebe. A to se nenaučíte, dokud budete věřit, že jste se narodili v hříchu a že jste od přírody zlí. Tato otázka - jaká je povaha člověka – je dnes nejdůležitější otázkou, před kterou lidstvo stojí. Věříte-li, že člověk je od přírody nedůvěryhodný a zlý, pak vytváříte společnost, která na základě tohoto názoru přijímá represivní zákony a nařízení. Věříte-li, že člověk je od přírody důvěryhodný a dobrý,vytváříte společnost, ve které není třeba represivních zákonů a nařízení. Společnost založená na nedůvěře omezuje svobodu, kdežto společnost založená na důvěře svobodu posiluje. Bůh je milující, protože je svobodný. Být svobodný znamená být radostný, neboť svoboda dává prostor radostnému životu. Svoboda je přirozeností Boha. Je také přirozeností lidské duše. Nejste-li svobodní, nemůžete být radostní – a nemůžete opravdu milovat.