Slavný polský spisovatel se nikdy neomrzí!

Stanislaw Lem! Už samotné jeho jméno ve mně vyvolává tolik vzpomínek na nádherné čtenářské zážitky, že jen málokterý spisovatel s ním v tomto může „soupeřit“. K mrakům Magellanovým! Nezapomenutelná kniha mého dětství, která ve mně podnítila celoživotní zájem o vědecko-fantastickou literaturu. A i když se v tomto žánru postupem doby etablovalo mnoho dalších vynikajících tvůrců, polský autor dodnes „nezestárl“ a právem si vydobyl pověst klasika.

K románu Solaris jsem se dostal až poté, co jsem zhlédl jeho filmové zpracování v režii Andreje Tarkovského. Věděl jsem už tedy, co bude hlavní dějovou linkou, to ale nijak nezmenšilo můj velkolepý dojem z četby. Psychologicky mistrně propracovaný výhled do vzdálené budoucnosti, kdy lidé při expanzi do mezihvězdných dálav objeví záhadnou „civilizaci“, klade spoustu nevyřčených, ale o to naléhavějších otázek převážně morální povahy. Všeobecně známý fakt, že technologicky sice lidstvo postupuje mílovými kroky vpřed, v mravním ohledu však stagnuje či dokonce degeneruje, uchopil Lem sobě vlastním způsobem a Solaris je tak přes všechnu „vědeckofantastičnost“ primárně románem o duchovních dimenzích člověka, konkrétně o sváru dobra se zlem, jenž se v něm odehrává a o svědomí, před jehož hlasem nelze uniknout.

Na vesmírnou stanici, nacházející se v nesmírné vzdálenosti od Země, přilétá nový člen posádky. Od prvních okamžiků je však Kelvin konfrontován s pro něj nepochopitelným a záhadným chováním tří kolegů, kteří zde podle všeho zažili hrůzný psychický šok, po němž se dramaticky změnila jejich osobnost. Setkává se s chladným až nepřátelským přijetím, cítí, že stanici ovládá jakýsi iracionální strach a navíc mu nikdo není ochoten říct, co se tu vlastně stalo. Atmosféra podezřívání, vzájemné nevraživosti a děsivých předtuch se postupně přenáší i na Kelvina, zvláště pak poté, co se u něj v jednu chvíli objeví podivná „návštěvnice“. Vyjde najevo, že ostatní zažívají tytéž extatické stavy, jejichž původcem, jakkoli se to v první chvíli zdá neuvěřitelné, je obrovský oceán planety Solaris, nad nímž se stanice vznáší.

Stanislaw Lem tak ve své slavné knize přichází s originální ideou – pozemšťané se ve vesmíru setkávají nikoli s bytostmi tak či onak podobnými lidem (jak to bylo doposud u sci-fi literatury obvyklé), nýbrž inteligentní entitou je zde podivná plazmová hmota. Posádka stanice zjišťuje, že má co do činění s Myšlením, s nímž není možné vejít v kontakt, protože se od toho „normálního“ zásadním způsobem odlišuje. Jedno je však jisté – tajemný Oceán má schopnost odhalovat nejskrytější lidské myšlenky...

Kniha Solaris je napínavá futurologická „detektivka“, kterou jsem přečetl na jeden „zátah“, protože se od ní zkrátka nešlo odtrhnout. Dokonce i popisné pasáže (např. konstrukce a technologické vybavení stanice či procesy variabilních změn v oceánu) nepůsobí ani v nejmenším nudně a čtenář je při nich naopak fascinován Lemovou všestrannou fantazií. Číst tohoto polského autora se zkrátka nikdy neomrzí! schovat popis