"Neboť pověz mně, kdo je tvým přítelem, a já ti povím, kdo jsi."

"Na jistých místech není nikomu dovoleno smát se, leč skutečným šílencům; a také v jejich případě je to proti předpisu: jinak bych se tomu snad smál..."

"Moje paní nerozumí mému umění pranic a nelze od ní tedy očekávat, že by se o ně nějak zajímala."

"Neobhajuji své jednání. Vysvětluji je."

"Nemusím Ti říkat, že dar obrazotvornosti je pro umělce nejvyšší a jedinou formou života. Žijeme tím, že se projevujeme."

Momentálně asi dost zřejmě kniha, která mi zachránila život. Oscar Wilde v Dorianu Grayovi i zde nastavuje velmi kruté a tvrdé zrcadlo moderní společnosti konce 19. století. Až dodnes je tato kniha poplatná naší době, módě i trendům, byť se to může jevit zcela opačně. Oscar Wilde zde mluví o odčinění svých hříchů, křivd, lží, přetvářek, pozlátka bohaté smetánky tehdejší doby. Tyto problémy nalézáme až dodnes, dokonce i v roce 2021 s koronou, vládou, bídou, smutkem, osaměním a peněžním strádáním dnešních obyvatelů této zkažené země a civilizace. Měli bychom častěji číst knihy jako Obraz Doriana Graye, Zločin a trest, Hrabě Monte Christo, Smrt krásných srnců, ........ Všechny tyto knihy jsem přečetla před dvěma lety jako maturitní četbu a dodnes se k tomu tak trošinku vracím a nalézám v těch knihách útěchu v mém smutku a trápení. Oscar Wilde též mluví o osvobození mysli, člověka i duše od různých bolestných přetvářek i lží, kterými dozajista všichni za svůj život určitou měrou trpíme. Někteří více, jiní méně, avšak úplně všechny děje, jevy, emoce, nálady a události na této planetě si vybírají svou bolestnou daň. Před dvěma lety jsem ve svých recenzích spoustu knih plně nedocenila ani nepochopila, to se však s mým leč stále mladým, ale přibývajícím věkem začíná plynně a pozvolně, pomalu měnit. Dřív jsem obdivovala hippíky, punkáče, Jacka Kerouaca, od nějž jsem četla 4 knihy (Na cestě, Dharmoví tuláci, Vize Codyho a Můj bratr oceán), Kurta Cobaina a Nirvanu.... ale tyto mé nádherné mladistvé iluze se začínají pomalu hroutit. Ano, je skvělé číst pohádky jako Alenka v Říši divů, superhrdiny jako Marvel a DC. Marvel je však pouze greenscreenové, až mooc přeefektované a vtipné pozlátko pro děti. To už spíš DC ukazují život v jeho pravé podstatě.

Avšak to už jsem obloukem odbočila k jiným věcem. Co chci říct... vracejme se aspoň jednou za čas více k řecké, římské či jakékoli jiné mytologii, historii a umění. Zjištěme si něco například o SKUTEČNÉM buddhismu či Japonsku a jeho kultuře. Občas je třeba poučit se z chyb historie a hledat nové začátky v kulturách zcela odlišných od všeho, co jsme zatím měli tu možnost poznat. schovat popis