Příběhy lidí, kteří se nevzdávají \nOdvaha mívá i nečekané a velmi nenápadné podoby. Těžší než postavit se nebezpečí nebo vrhnout se do neznáma bývá dělat něco, co má jen malé či mizivé šance na úspěch: postavit se vlastnímu strachu nebo traumatu. Rozhodnout se alespoň trochu zlepšit život ostatním nebo i sobě. Pohladit, obejmout, utěšit a dát najevo své emoce. Přiznat si vinu a zkusit se změnit. Pomáhat. \nExpert na mezinárodní rozvoj a novinář Jiří Pasz procestoval několik kontinentů a spoustu zemí. Dokumentoval humanitární a rozvojové projekty, fotil dopady přírodních katastrof, zpovídal oběti válek a útlaku. Všude však potkal neobyčejně statečné lidi, ochotné riskovat pro dobro druhých. David v Ugandě provozuje školu pro bývalé dětské vojáky i jejich oběti. Indické řádové sestry dávají naději dětem na zemětřesením poničeném Haiti. Vietnamští divadelníci zpracovávají zkušenost sexuálního násilí pro sebe i pro jiné. Pankáči v Myanmaru se snaží vytvořit prostor svobody… Reportážní kniha Páchat dobro vypráví jejich a další příběhy a ukazuje, že dobří a odvážní lidé se dají najít opravdu všude. \n–––\nPáchat dobro je neskutečně inspirativní kniha. Množství lidí, které se Jiřímu Paszovi povedlo oslovit a vyzpovídat, i jejich osudy jsou ohromující.— Zdeněk Staszek, redaktor \nStáli jsme s kolegyní Veronikou, humanitární a rozvojovou pracovnicí, kousek od našeho terénního auta, kterým jsme před pár okamžiky přijeli. Rozhlédl jsem se na obě strany a zadíval se na opodál stojící vojáky, rwandské příslušníky modrých přileb. Prsty měli na spoušti svých kalašnikovů a střídavě se nervózně dívali na oheň a na dva bělochy před ním. Kdybyste v tu chvíli vybírali na světě místa, kde se pravděpodobnost zahlédnutí bělocha limitně blíží nule, bylo by na seznamu určitě i tady a teď, v Kaga-Bandoro, v červené zóně v jedné z nejméně známých a nejméně stabilních zemí na planetě.— ukázka z knihy