„Poslední rituál“ je první příběh advokátky Tóry islandské autorky Yrsy Sigurdardóttir. Žánrově jde o klasickou detektivku s prvky thrilleru. Autorka vám nabídla hned několik na první pohled nevysvětlitelných záhad, i když při jejich řešení půjde nejspíš rozum stranou. Při čtení vám totiž bude běhat mráz po zádech.
Yrsa Sigurdardóttir má přezdívku první dáma islandské detektivky a známá je i českým čtenářům. Řada jejích knih získala významná ocenění, nejvíce jich posbírala detektivka „Ohnivý anděl“, která vyšla i u nás. „Poslední rituál“ je první kniha ze série s její ženskou hrdinkou a v Česku vychází už podruhé. Poprvé vyšla v roce 2007 taktéž v nakladatelství Metafora.
Příběh se odehrává zejména na islandské univerzitě, konkrétně na katedře historie. Tam je objevena zohavená mrtvola výstředního německého studenta, který se zajímal o čarodějnické procesy. Příběh je plný věcí mezi nebem a zemí, ale detektivní zápletka je reálná a naprosto uvěřitelná. Všechno se dá vysvětlit pomocí rozumu a opravdu se nemusíte bát toho, že by osudy hrdinů ovlivňovali duchové nebo jiné podobné existence.
Tóra pracuje jako advokátka specializující se na smlouvy. Protože studovala v Německu, obrátí se na ni rodina zavražděného se žádostí o pomoc. Rodiče Haralda Guntlieba nevěří islandské policii a mají zcela oprávněný pocit, že policie případ odflákla. Tóra nemá s vyšetřováním vraždy žádné zkušenosti, proto se jí do toho nechce. Přesvědčí ji až balík peněz, který jí pozůstalí nabídnou.
A tak na Island přijíždí Matthias Reich, který pracoval dvanáct let v oddělení vražd a nyní má na starosti bezpečnost v bance Haraldova otce. Tóra a Matthias si zprvu příliš nepadnou do oka. On ji považuje za chaotickou amatérku a on je pro ni chladný prkenný Němec. Celý příběh stojí a padá s Tórou. Proto není nijak překvapivé, že na ni recenzenti pějí chválu. Tóra je originální, vtipná a dokážou se s ní ztotožnit snad všechny čtenářky. Vtipné jsou momenty, kdy si ji Matthias dobírá a ona mu dělá naschvály.
Hodně prostoru dostal i zavražděný Harald. Tóra a její kolega pátrají v jeho minulosti a zabývají se i jeho pracemi souvisejícími s čarodějnictvím na Islandu. Ale jak jsem říkala, všechno se děje v rámci detektivky. Žádné konspirační teorie s ambicemi přepsat dějiny se nekonají. Harald je hodně zajímavá a psychologicky dobře propracovaná postava. Dost věcí se tady točí kolem jeho vztahu k matce a upřímně řečeno, tato záhada není až tak nevysvětlitelná, jak si Tóra myslí. Autorka totiž využila motiv, který se v detektivkách už párkrát objevil.
Jedna linie příběhu se týká Tóřina syna, který má také své tajemství. To je z pohledu čtenáře možná ještě překvapivější než to, které skrýval Harald. Detektivní zápletka je hodně propletená a na konci vás čeká několik šokujících momentů. Nadto se ledacos dozvíte o upalování čarodějnic v různých zemích. Ke knize mám ale jednu výtku. Tóra má zřejmě představovat průměrného čtenáře, ale autorka to trochu přehnala. Kdo uvěří tomu, že právnička Tóra neumí ani jedno slovo latinsky? Je pravděpodobné, aby nevěděla, kdo napsal knihu „Vojna a mír“? Vrchol absurdity je, že v životě neslyšela o tom, že církev ve středověku upalovala ženy podezřelé z čarodějnictví.
„Poslední rituál“ je napínavá a nevšední detektivka. Je to výborná směsice napětí, dobrodružství a humoru. U téhle knihy se rozhodně nebudete nudit. A divila bych se, kdybyste ji dokázali odložit, než se dostanete na konec. schovat popis