Velká ruská kola, střelnice, postarší dáma s věšteckými schopnostmi a jeden zvláštní dům hrůzy. Lunapark je tak trochu jiná Kingovka. Pokud čekáte děsivé klauny, maniakální rozsévače ohně, upíry nebo děti, vracející se ze záhrobí, budete s největší pravděpodobností zklamaní. Stephen King vystavěl neuvěřitelně nostalgický příběh, který staví především na postavách. Retrospektivní formou je čtenáři předložen příběh stárnoucího Devina Jonese, který vzpomíná na rok 1973, kdy v naději, že se mu podaří překonat první bolestivý rozchod, vezme brigádu v malém zábavním parku Joyland v Severní Karolíně. Od prvotního seznámení se začínají proplétat příběhy všech zúčastněných, aby postupně utvořily spletitou mozaiku nejrůznějších tvarů a barev. Jak už tu někdo zmínil, způsob jakým King vzpomíná na časy, kdy lidé po večerech četli Pána prstenů, hráli srabble a ve městech stávaly lunaparky je naprosto fenomenální. Napětí je dávkováno postupně a charaktery jednotlivých postav jsou neuvěřitelně propracované. Takhle bravurně popsat lidské myšlení dokáže snad jen King. Samotný hlavní hrdina ve vás vyvolá širokou škálu emocí. Mladý, inteligentní, vášnivý mladík je prototypem sympatického hrdiny a nelze mu nefandit. S čistým svědomím mohu napsat, že Devin Jones je přesně ta literární postava, se kterou bych ráda zašla na kafe. Kolotočářský žargon, sympatické postavy, zlomená srdce, nostalgie, vraždy, tajemno, detektivní zápletka, retro atmosféra a krapet nadpřirozena. Stephen King stylem sobě vlastním vzpomíná na nedílnou životní etapu každého z nás - dospívání.

"Stejně jako pes se vrací ke svým zvratkům, tak i blázen opakuje své bláznovství" schovat popis