Se Stephenem Kingem jsem se setkala v knize Cujo, která se mi hodně líbila. Byla jsem tedy zvědavá, jak se mi bude líbit jeho žhavá novinka. Jako první mě na knize zaujala úžasná obálka- opravdu velmi efektivní a hlavně“čtenářsky atraktivní“ (alespoň podle mě).
Samotný příběh je hned za obálkou další velké plus. Jelikož mám pohádky odmala strašně ráda, inspirace Růženkou mě velice zaujala.
Do knihy jsme se začetla po otočení první stránky – opravdu už od začátku bylo v příběhu znát napětí a hlavně taková zvláštní atmosféra, ze které čišelo, že se s každou další stránkou mají čtenáři na co těšit.

Autoři popisovali každou scénu, postavu i prostředí do každičkého detailu, díky čemuž bylo čtení perfektně autentické a daleko lépe jsme se také mohli do příběhu vžít. Další promyšlenou věcí byl protiklad, který byl v knize použit→jednak pohádkový příběh, který byl ovšem v tomto podání až hororový - a to hlavně díky pavučinám (jelikož mám z pavouků odjakživa strach, tak pro mě byly tyto pasáže obzvlášť „příjemné“) proměně žen v krvežíznivé „potvory“, ale také v rámci rozdílů mezi ženami a muži.
Ženy zde byly popisovány jako ty silné, schopné a prokleté..zatímco muži sice nebyli spánkem nijak poznamenání, ale jejich chování přes den bylo na podobné příčce jako chování žen po probuzení z kokonu.
Opět se Stephenovi i Owenovi podařilo, že fantaskní příběh propojili s hlubokými myšlenkami, které můžeme aplikovat na dění kolem nás.

Po přečtení poslední stránky ve mně zůstal pocit, že na tuto knihu dlouho nezapomenu a opravdu jsem se utvrdila v tom, že tvorba „otce i syna“ se mi líbí čím dál víc.
Pokud jste ještě neměli to štěstí a Růženky se vám nedostaly do rukou, tak to určitě napravte, protože tato kniha si rozhodně zaslouží vaši pozornost. schovat popis