Abych pravdu řekla, Zrazená mi vyrazila dech a to už se mi dlouho nestalo. Tahle recenze pro mě bude dost obtížná, abych dostatečně a bez spoilerů vyjádřila svůj názor, protože ta kniha byla tak absurdní, až se od ní nedalo odtrhnout.
S přimhouřenýma očima by se dalo i aplikovat - bylo to tak špatné, až to vlastně bylo dobré...
Ale začněme pěkně od začátku. Kdo jste četl první díl a nelíbil se vám, nevěšte hlavu. Jsem na tom stejně, ale už teď mohu slíbit, že pokračování je lepší.
Hollis už není tak moc otravná, jako v Zaslíbené. Přesto se kolem ní neustále všichni točí a snaží se jí splnit, co jí na očích vidí. Autorka se čtenářům neustále snaží podstrčit informaci, že je Hollis nesmírně důležitá a bez ní by nic nefungovalo. Vlastně tohle se odráží do celé knihy - autorka se nás neustále snaží o něčem přesvědčit, aniž by to měla podložené nějakými činy. Například postava krále Quintena. Nikdo ho nemá rád, všichni se ho bojí, protože se o něm poddaní vyjadřují jako o krutém. Jenže za celou dobu odehrávání příběhu tento král neudělal nic, co by tomu nasvědčovalo (pokud tedy nepočítám věci v minulosti, které opět čtenář zjistí pouze skrze rozhovory ostatních postav a nezbude mu tak nic jiného, než jim věřit). Žádné řvaní na poddané, žádné tresty, jen sem tam mrzutá poznámka, což se u postaršího člověka se smrtelně nemocným synem a starostmi o korunu dá čekat. Tím prostě chci říct, že autorka se drží pouze na povrchu a příběh podává jednoduše bez nějakého hlubšího prozkoumání, což mi právě chybělo. Dle mého názoru kvůli tomu pak celkově příběh vyjde tak nějak naprázdno. Když se schyluje k nějaké akci, či důležitému okamžiku, autorka to během pár řádků odmávne jako hotovou věc a vůbec se nezaobírá tím, co to vlastně pro postavy znamená. A vlastně proč taky, většina událostí se stejně stane bez přičinění hlavních hrdinů... A to se týká i samotnému závěru, který může za to, že jsem nebyla schopná ničeho jiného, než zírat na ta písmenka a přemýšlet nad tím, zda jsem někdy v průběhu čtení příběhu nepřestala umět číst, protože přeci tohle autorka nemohla napsat. Závěr byl totiž tak absurdní a hloupý, že při čtení budete jen nevěřícně kroutit hlavou a říkat si proč? Navíc se ho autorka snaží uměle natáhnout na těch nesprávných místech. To důležité odbude pár řádky, ale to jak to dopadne (i když to už všichni vědí) oddaluje dalšími třiceti stránkami a vymýšlí úplně nesmyslné důvody, proč se to nemohlo stát a ukončit tak knihu hned.

Ještě si neodpustím jeden nešvar, který se bohužel přesunul z prvního dílu i do pokračování. A to je instaláska, kdy se opět autorka pokouší spojit dvě postavy, mezi kterými to podle mého názoru prostě nejiskří.
Ano, kniha má hodně vad a k dokonalosti jí chybí hodně. Například první třetina knihy je dost rozvláčná a téměř nic se neděje a zbytek knihy naopak uhání o sto šest a děje se jedna událost za druhou. Ale i přes všechny její chyby je to ve výsledku opravdu čtivé a přelouskání knihy vám zabere poměrně málo času, protože se prostě nebudete moci odtrhnout a budete chtít vědět, jak to celé dopadne.

Zrazená je rozhodně lepší, než předchozí díl. Hlavní hrdinka je o fous sympatičtější, příběh obsahuje více akce a i přes všechny chyby, co jsem vytkla v recenzi, dokáže upoutat čtenářovu pozornost a držet si ji až do samotného konce.
Pro fanoušky K. Cass - počítejte s tím, že je to slabší, než Selekce, ale já jsem ve výsledku ráda, že jsem si knihy přečetla. schovat popis