Sedm smrtelných hříchů 1. Pýcha Dante Alighieri označil pýchu za nejhorší ze všech hříchů, neboť je hříchem samotného Satana. Zatímco Bible i řecký filosof Sokrates shodně pýchu zavrhli, staří Římané a Vikingové z ní učinili největší ctnost. Třebaže právě pýcha je považována za příčinu Satanova pádu, nejznámější příběh o osudu padlého anděla v Bibli nenajdeme. Kde tedy hledat kořeny tohoto hříchu? Závist Středověký filosof a světec Tomáš Akvinský prohlásil, že ti, kdož se provinili hříchem závisti, si libují v neštěstí druhých. Dante Alighieri popsal závistivce jako hříšníky, jejichž trestem jsou zašité oči, neboť se radovali z utrpení druhých. Závist byla a je prapůvodcem vražd, revolucí i pádu celých říší. Je možné, že by se v dnešním moderním světě, jemuž vládne dokonalý image, proměnila závist z hříchu ve ctnost? Sedm smrtelných hříchů 2. Obžerství O hříchu obžerství či nestřídmosti se Bible sice výslovně nezmiňuje, avšak již ve 4. století křesťané věřili, že přejídání by je mohlo přivést do pekla. V temném středověku byli teologové toho názoru, že existuje celkem sedm způsobů, jak se lidé mohou dopustit hříchu obžerství, včetně přejídání či požitkářství. V Božské komedii Dante líčí, že hříšnici jsou v pekle nuceni pojídat ropuchy a jinou havěť. Nestřídmost je považována za příčinu obezity a alkoholizmu a v boji proti tomuto hříchu byly a jsou využívány veškeré dostupné prostředky, náboženské půsty či prohibici nevyjímaje. Smilstvo Křesťanství vždy považovalo rozkoš za hřích, zatímco ve starověkém Řecku a Římě byla opěvována. Dějiny ovšem v tomto ohledu odhalily mnohá překvapení, včetně orgií gnostických křesťanů, puritánských zákonů zakazujících tělesnou lásku i vymítačů, kteří sváděli bitvu o lidské duše se smilným démonem jménem Ašmodaj. Moderní vědci jsou přesvědčeni, že rozkoš či smyslnost je dána spíše naší genetickou výbavou než svobodnou volbou. Mohou to ovšem dokázat? Sedm smrtelných hříchů 3 Hněv Hněv je hřích, jenž zabíjí. Záchvaty zuřivosti trpěl již prorok Mojžíš. Bájní spartští válečníci se před bitvou oddávali meditaci, aby se zbavili hněvu. Italský básník Dante Alighieri vyhradil v Božské komedii prchlivcům pátý z devíti kruhů pekla, v němž měli navěky rvát jeden druhému údy. Démonologové tvrdí, že hněv je ve skutečnosti stav, kdy se lidského těla zmocní démon Amon. Dnešní vědci zabývající se lidským mozkem jsou ovšem přesvědčeni, že emoci hněvu nalezli v mozkovém jádru zvaném amygdala. Má tedy hněv démonický, anebo ryze chemický původ? Lakomství Lakomství Bible odsuzuje jako hřích v desátém přikázání, v němž se praví: „Nebudeš závistivý ani chamtivý“. Lakomství bylo považováno za hanebné již za biblických časů Mojžíše. Přesto stálo u zrodu mocných říší a bylo příčinou i jejich zkázy. Ač proti tomuto hříchu brojili všichni moudří mužové od Aristotela až po Ježíše, v 18. století ekonom Adam Smith dospěl k teorii, že samotný kapitalismus je v podstatě založen na lakomství. Dnes se mnohým jako hřích nejeví. Lenost Jednoduše řečeno, lenost je hříchem lenivých. Středověcí teologové byly toho názoru, že lenost může přivést člověka do pekla. Někteří vědci se ovšem domnívají, že lenost ve skutečnosti mohla být středověkou diagnózou pro klinickou depresi. Je to tedy hřích nebo nemoc? V dějinách byla lenost léčena mnoha způsoby. Ve starověkém Řecku používali lékaři léčivé rostliny, středověcí mniši předepisovali lenochům modlitby a půst a moderní medicína 20. století bojovala proti nedostatku elánu injekcemi s extraktem z kozích žláz. schovat popis