Máte rádi rozhárané policisty a na naše poměry poněkud exotické prostředí? Baví vás inteligentní a zamotané zápletky? Potrpíte si na ranaře se smyslem pro spravedlnost? Tato kniha je skvělým koktejlem toho nejlepšího, co může nabídnout žánr detektivky.
Španěl Nicolás Obregón (1984) vyrůstal v Madridu a Londýně, ale jak sám říká, za svou duchovní vlast považuje Japonsko, které mu uhranulo už v dětství.Obregón vystřídal řadu povolání a díky tomu, že psal právnické texty a cestopisy, si vypěstoval přímočarý, srozumitelný a čtivý styl. „Modrá světla Jokohamy“ z nakladatelství Kniha Zlín jsou jeho beletristickým debutem a nutno podotknout, že nadmíru zdařilým. Obregón uplatnil své stylistické dovednosti a využil svou lásku ke všemu asijskému. Ač Evropan každým coulem, děj svého příběhu zasadil do Tokia, které se bez přehánění stalo jednou z hlavních postav.
To, co by mohlo vyvolávat předsudky, se nakonec ukázalo jako skvělý tah. Japonské detektivky jsou odnepaměti proslulé tím, že se v nich řeší několik zamotaných zločinů naráz. Všechny zápletky jsou univerzální a na své si přijdou všichni, kteří mají rádi napětí. Román je mišmašem krimi, klasické detektivky i thrilleru a nedá se říct, která složka převažuje. Hlavní hrdina, inspektor Iwata, je takový japonský Harry Hole a nebojím se říci, že je ještě o kapánek brutálnější a temnější než jeho severský kolega. Oba muži mají mnohé společné a vy se těšte i na pár záhad, které se týkají přímo Iwaty.
Iwata je sympaťák s rozháranou duší plnou šrámů, kterého nezlomil nepřející osud ani šikana jeho nadřízených. Když coby buran z venkova dostane šanci pracovat na kriminálce v Tokiu, popadne příležitost za pačesy a rozhodne se vyřešit několikanásobnou vraždu. Čtenář by už v této chvíli měl zbystřit, protože „Modrá světla Jokohamy“ jsou plná intrik, podrazů a konspirace. Iwata se brzy ocitne v roli psance a pouze s jednou hodně excentrickou pomocnicí se musí vypořádat se šíleným sériovým vrahem a zločiny v řadách policie.
V jiné zemi by se z Iwaty díky jeho skvělým dedukcím stala celebrita, ale ve zkorumpovaném Japonsku je z něj vyvrhel. Autorovi stačí pár vět, aby vám přiblížil reálie i problémy dnešního Tokia, a vše se děje v rámci příběhu. Jeho Japonsko si zamilujete, třebaže jde o drsnou zemi, kde už nikoho nevzrušuje, kolik lidí tu denně umírá. Na náš vkus je kniha možná trochu brutální a nevkusná, ale kvalitní příběhy jsou přece od toho, aby posouvaly hranice. Něco tu možná bude přes čáru, něco vás nejspíš pohorší, ale přesto budete cítit, že všechna zvěrstva i vulgarity sem prostě patří.
Číst o tom, jak to funguje (nebo spíše nefunguje) v Japonsku, je samo o sobě úchvatný zážitek a přiznám se, že knihu bych zhltla i v případě, že by nešlo o detektivku. Všechny zápletky jsou nadčasové a troufám si tvrdit, že „Modrá světla Jokohamy“ budou bavit čtenáři i za padesát let. V tomto ohledu připomínají logické šarády Agathy Christie a stejně jako u Královny detektivek máte i tady teoretickou šanci, že případ vyřešíte, pokud budete schopní odhalit všechna vodítka. Jenomže na nějaké stopy si ani nevzpomenete, protože budete otřesení tím, čeho všeho jsou lidé schopní.
„Modrá světla Jokohamy“ jsou báječně perverzní a šokující. To, co si může inspektor Iwata dovolit, by mu záviděl i Harry Hole. Oba policisté jsou průšviháři, ztracené existence a podle některých i psychopati, ale to jsou přesně ty vlastnosti, díky kterým je milujeme. Nicolás Obregón již pracuje na pokračování série a tak nezbývá než si přát, aby další díl napsal co nejrychleji. schovat popis