První zpráva o Varšavském povstání dorazí do Berlína 1. srpna v 17.30. Když ji dostane na stůl Himmler, obratem odešle svému Vůdci pomstychtivě velikášské hlášení, které je druhým vstupním mottem této knihy. „Hitlerova odpověď nebyla přímo zaznamenána,“ píše Norman Davies. „Nepochybně se však odráží v pozdějších Himmlerových příkazech.“ Tady jsou dva z nich: „Zajatí povstalci budou popraveni bez ohledu na to, zda dodržují či nedodržují Ženevské konvence. Neválčící obyvatelé, včetně žen a dětí, budou též popraveni. Celé město bude srovnáno se zemí – to jest domy, ulice, veřejné stavby i vše, co se v něm najde.“ A jen o málo později ke „speciálním“ jednotkám, vyslaným, aby za každou cenu potlačily povstání: „Každého obyvatele je třeba zabít, nebrat žádné zajatce. Varšava musí být srovnána se zemí, tak bude celé Evropě dán odstrašující příklad.“ Co může následovat, když takový rozkaz dostanou vyhlášení hrdlořezové, zvyklí utopit jakýkoli odpor v moři krve? To, co se v dalších dnech stane ve městě nad Vislou. Pro srovnání, které se obejde bez komentáře, stačí vybrat několik řádek z instrukce povstaleckého civilního komisaře Varšavy, zveřejněné 2. srpna na stránkách prvního veřejně vydaného čísla Biuletynu informacyjného: „Všem mrtvým, Němcům i Polákům, se musí dostat provizorního pohřbu a jejich osobní doklady musí zůstat uchovány. Všechny samozvané soudy jsou zakázány. Všichni nepřátelé polského národa, Němci nebo Volksdeutsche, jsou pod ochranou až do soudního řízení. Veškerý majetek patřící německým občanům či německému státu musí být chráněn a inventarizován.“