Dobře ty (Abercrombie) jeden! Pořád sice řadím druhý díl k vrcholu tohohle malého spektáklu, tam to prostě byla naprosto geniálně vyšvihnutá kapitola jedné severské ságy, ale i tohle bylo velmi příjemné počtení. Odklon od dalších hrdinů k jiným už není takovým překvapením jako u druhého dílu, ale alespoň podle mě funguje s naprosto stejnou elegancí. A protože se od mužů a žen rozhodujících o celých královstvích stále více přikláníme k těm, kteří jsou pouhými figurami na té válečné desce, dává to tomuhle příběhu nový vítr do plachet. Skara ještě sice reprezentovala vůdce, ale to jak se celou tu dobu vlastně třásla strachy, a to jak se pak na konci rozhodla, to prostě bylo spíš výluhem všech těch záporů moci. Koll zase jako mladý muž rozhodující se jestli stát na výsluní všech těch rozhodnutí měnící mapu přítomnosti i budoucnosti nebo být zapomenut jako manžel a tesař, byl symbolem všech těch naivních mladíků, kteří si kdy mysleli, že zachránit svět neznamená ušpinit si ruce a Raith jako víceméně tragická postava téhle knihy, si svým růstem z obyčejného psa u nohou svého pána v bytost jednající a myslící jen sám za sebe získal moje srdce. (a ten jeho zatracený kolík) A pak to, že odplul s jednou mladou ženou daleko mimo známý svět, dalo naději na další pokračování a já musím s velmi vážnou úklonou říct, že bych se tomu vůbec nebránila. Takže k tomuhle dílku mám jen jedinou výtku – která je ovšem připravila o tu poslední půl hvězdičku hodnocení. Když najednou začaly na významu nabývat ty elfské zbraně a minulost toho národa, přeci jen mě trochu zamrazilo (já prostě nemám ráda tohle roubování příběhů na zničené lidstvo) a až příliš připomnělo jeden svět a dílko jistého Marca Lawrence, možná to byla náhoda možná ne, ale jestli máte Trnového prince rádi, zkuste i Otce Jarviho, není to tak šílenej parchant jako Jorg, ale napsaný je rozhodně stejně zábavně a možná i o něco lyričteji. schovat popis