„Biologicko-kybernetický systém Cybrain (Cybernetic Brain)“
Přesně, jak jsem předpovídal v komentáři u prvního dílu. Pan Heteša má nejslabší třetí čtvrtiny příběhů. V této části dobrodružství se vždycky tak nějak sekne, hlavní hrdina vymyslí spousty hypotéz, jak to bude pokračovat, a za rohem je všechno úplně jinak. V tomto příběhu je to to samé. Greg Honberg tu vymýšlí různé situace, dělá vlastně ze sebe blbce, který nic nechápe, ale má spousty teorií. Že mu žádná nevyjde je už každému jasné. Jenže ty situace čtenáře skoro odrazují od dalšího čtení. Jsou v podstatě zbytečné.
A jak to vypadá v Cybrainu? Všechno je v podstatě jinak, než v předešlých dvou knihách. Cybrain po výbuchu pěti granátů nabral úplně jiný směr. Začal se hroutit a předělávat. Tak že je tu všechno monstróznější, dravější, žravější a měl bych napsat, že i akčnější, ale to bych kecal. Akce tu moc není. Skupina vedená Gregem naopak do všeho padá rovnýma nohama a z vražedných situací se vesměs dostávají nějakými podivnými náhodami. A všechno se to tak několikrát opakuje, až už vám je to jedno.
Nejsou tu žlutí motýlci, škoda. Ale je tu spousta pestrobarevných papoušků, většinou umírají ,ale někdy dokáží udělat pěkný prachově peříčkový bordel. Hlavně ti upíří papoušci. Ano, zmutovaný papoušek je nebezpečný. Vlastně všechno v Cybrainu mutuje, přeprogramovává se, upgraduje a žere cizí data. Je to bez napětí, bez humoru a vlastně nás to jen vede tam a zpět a nic podstatného nezjistíme. Ale i tak se do rychle čte, není to vysloveně nudné a je to nutné pro překlenutí do poslední knihy.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ ) schovat popis