Na knihu Volá Moskva jsem byla natěšená. A hned vám také napíšu proč. Rusko jako takové je pro mne velkou neznámou. Všechno, co o něm vím, vím z televize nebo ze školy (ale toho není moc), a i když se snažím vzdělávat, tak v knižní podobě jsem se k Rusku také nepřiblížila.
Nedokážu popsat, jakou radost cítím po dočtení pamětí Anguse Roxburgha, který obyčejným lidem ukáže Rusko svýma očima – čtivou, zábavnou formou a ač se budete potýkat i se spoustou politických informací, kniha vás bude bavit.

Vypravěčem je Angus Roxburgh, který k Rusku a ruštině – jazyku, tíhnul od mladých let. Když dostal možnost, odjet i se svou ženou, která jeho fascinaci touto zemí sdílela, do Ruska a pracovat tam jako překladatel, vůbec neváhal.
Sice první překlady, které dostal na stůl, neodpovídaly jeho očekávání, ale to byl teprve začátek jeho „šílených“ zážitků, prožitků a pracovního nasazení.
Autor čtenářům nejen přiblíží jeho osobní život v Rusku, způsob, jakým získávali jídlo, informace, jak bydleli, ale také se skrze jeho vyprávění dostanete do vysoké ruské politiky. Do způsobu smýšlení obyvatel, do chování svrchovanosti a to vše čtivou formou, jednoduše, tak, aby to pochopil opravdu každý čtenář a hlavně si něco z knihy Volá Moskva čtení odnesl.

Volá Moskva je nejen vzpomínkou na autorův život v této zemi a jeho pracovní pozici, ale také jakousi kronikou Ruska, jeho očima. Nezapomíná zmínit všechny drobné detaily, které můžou zajímat „obyčejné“ lidi, a mnoho z těchto detailů můžeme znát z vtípků, kterých všude koluje nespočet. Nejednou jsem se usmála, nejednou jsem se cítila zvláštně, že to vím, ale vždy jsem si myslela, že je to smyšlené a zveličené. Když vám ale autor napíše, že to tak opravdu fungovalo, nebudete věřit vlastním očím.

„Odpoledne za námi přišel Voloďa. Podle ruské tradice jsme před odjezdem chvíli poseděli na kufrech. Když jsme zavírali dveře našeho prázdného bytu, připadalo mi, jako kdyby nějaký neviditelný duch tlačil vší silou zevnitř, abychom je nechali otevřené. Proč jsme to udělali? Proč jsme se vraceli do Británie? Tolik jsem se toho ještě chtěl naučit. S manželkou jsme se na sebe dívali skrze slzy a přemýšleli, jestli ještě někdy zažijeme stejně úžasné dva roky.“

Nemůžu slíbit, že potom, co si přečtete knihu Volá Moskva budete Rusku a jeho mentalitě rozumět, ale jedno vám slíbit můžu. Po dočtení budete mít k této zemi blíže, než jen skrze televizi a Putina, tak jak o ní slyšíme dnes a denně a věřím, že mnoho z vás (včetně mě), bude ve skrytu své duše toužit po návštěvě této země, aby se přesvědčili na vlastní oči, jestli věci v knize jsou opravdové.

Rusko pro mne bylo velkou neznámou, teď už je pro mne trochu odhaleno, ale vůbec by mi nevadilo, kdyby autor věnoval jsou vypravěčský a spisovatelský um do dalšího vyprávění.
Jeho slova jsou totiž přirozená a ač Volá Moskva je biografie, stejně budete mít pocit, že čtete nějaký román, něco vtipného, ale zároveň poučného a sem tam i smutného.
Vůbec mi nevadily všechny politické okamžiky, protože jsem si aspoň historii Ruska ucelila a mohla lépe pochopit všechny indicie, které Rusko vyznačují.

Marně přemýšlím o doporučení, kdo konkrétně by si měl tuto knihu přečíst. Mám pocit, že je důležitým prvkem pro čtenáře mé generace, ale klidně i pro mladší nebo starší. Nejde to specifikovat. Snad jen tak, že bych ji doporučila každému, kdo má pocit, že o Rusku toho moc neví, pro ty, které nebaví jen televizní zprávy o Putinovi, ale chtěli by vědět, co hlubšího se v Rusku jako takovém ukrývá a také i pro ty, kteří tuto zemi mají rádi, a chtějí se dozvědět něco víc o člověku, jenž tam prožil několik desítek let a dostal se na místa, kam se normální „smrtelník“ nedostane a zažil věci, které normální „smrtelník“ nezažije. schovat popis