To, že se vydavatel v případě třetího vydání knihy pustil do sázky na jistotu a na obálku dal fotografii Karla Rodena ve filmové roli Jana Masaryka, úplně chápu. Je to opravdu dobrý marketingový tah a návaznosti na z hlediska historické pravdivosti kritizovaný film, který v době okolo vydání vyhrával filmové ceny a byl propíraný snad ve všech relevantních médiích, by nevyužil snad jenom úplný trouba.

Druhá věc je, že si dost lidí, kteří knihu uviděli a koupili, mohlo myslet, že jde o knihu podle filmu nebo o předlohu, podle které byl film natočen. Ani jedno není pravda, kniha vznikala o dvacet let dříve než film a pokud je mi známo, autoři knihy s filmaři nijak nespolupracovali.

Tolik na vysvětlenou, jak jsem na knihu narazil a že jsem nepatřil k těm, kteří knihu s filmem jakkoliv spojovali. Film jsem viděl a pak jsem si řekl, že si přečtu dnes už téměř klasické dílo Pavla Kosatíka, abych si v dění okolo Jan Masaryka udělal o trochu jasněji.

Předně – osobnost Jana Masaryka jsem měl zaškatulkovanou určitým způsobem a musím říci, že po přečtení knihy jsem tuto velmi výraznou postavu naší historie nemusel na žebříčku svých oblíbenců přesunovat jinam. Kdo Masaryk byl, z jaké rodiny pocházel a jak se odvíjela jeho diplomatická kariéra a čím se nejvíc zapsal do našich dějin jsem věděl. Až dílo pánů Kosatíka a Černého mi moje chabé základy rozšířilo a zasadilo do souvislostí.

V knize jsou velmi nenásilně namixovány údaje z Masarykova soukromí s detailním pohledem na jeho veřejné působení. Když mluvím o soukromí, rozhodně nejde o to, čemu se dnes říká bulvár. Spíše jde o jeho rodinu, vztah se slavným otcem, který mu podle mnohých velmi trpělivě vyšlapával cestičku vzhůru, legendární pobyty v Americe, dětství a dospívání, vhled do masarykovských problémů s psychikou a mnoho dalšího.

Masarykova kariéra je popsána detailně a autoři vypichují jeho hlavní zásluhy, tedy působení na nejrůznějších diplomatických postech, upozorňování na nebezpečí v podobě nacismu a antisemitismu a důležitou práci při vzniku OSN. Podle knihy byl Jan Masaryk zvláštní kombinací flákače a bonvivána s člověkem, který dře, co to jde. Podceňoval se, celý život bojoval s tím, že je nositelem slavného jména, bez něhož by ničeho nedosáhl. Ano, nebýt Masarykem, asi by skončil jako jeden z milionů ostatních. On ale Masaryk byl, takže prostě musel kráčet ve šlépějích otce. Když se hlásil do diplomatických služeb, zatajil, že nemá ani maturitu, respektive se prý maturitou chlubil neoprávněně. Naopak se nemusel stydět za znalost jazyků, angličtinu ovládal díky matce a vůbec příbuzným v USA jako rodnou řeč. Byl skvělým společníkem, řečníkem a politikem. Lidé ho milovali a jeho relace na vlnách BBC byly během druhé světové války vzpruhou pro obyvatele Protektorátu.

Jeho životem se jako červená nit táhl strach z psychických problémů. Často musel zmizet z veřejného života a odpočívat, léčil se na klinice v USA, propadal depresím a nevěřil si. Přesto mnoho desítek let zářil na diplomatickém nebi a stál po boku Beneše v těžkých chvílích nejvyššího ohrožení Československa.

Kniha Jan Masaryk, pravdivý příběh, je pro mě skvělá. Omlouvám se, že jsem tuto informaci schoval až na úplný konec recenze, ale zároveň doufám, že jste to z předchozího textu už tak nějak vytušili. Pokud hledáte důvod, proč si knihu koupit, mohu vám jich nabídnout hned několik. Je čtivě napsaná, věnuje se Janu Masarykovi opravdu podrobně, přesto bez touhy odhalovat ničím nepodložené senzace. Poskytuje čtenářům velmi plastický obrázek společnosti a politiky první poloviny dvacátého století u nás a vlastně i ve světě. A konečně – je jednoznačně určena náročným a vnímavým čtenářům, kteří se chtějí něco nového dozvědět.

Pokud máte doma první vydání, tak vězte, že to třetí se od něho neodlišuje jenom obálkou. Do knihy přibyl doslov z roku 2009, ve kterém Pavel Kosatík popisuje situaci okolo vyšetřování Masarykovy smrti. Tohle známé a největší tajemství, přitom opředené mnoha mýty a stále nevyjasněné, zůstává dosud nerozpleteno. schovat popis