Ben Aaronovitch
1964Britský spisovatel, scénárista.
Nahlásit chybuBritský spisovatel Ben Aaronovitch se proslavil především svou urban fantasy sérií „Řeky Londýna“. Pochází z rodiny ekonoma, který byl rovněž členem komunistické strany ve Velké Británii. Jeho bratři se stejně jako Ben ve světě neztratili, neboť jeho bratr Owen se stal hercem a jeho druhý bratr David působí jako novinář. Kromě beletristické tvorby se věnoval i tvorbě pro televizi a podílel se na přípravě dvou episod kultovního britského sci-fi seriálu Doctor Who a napsal také několik episod k seriálu Jupiter Moon. Mezi jeho knihy, které spadají do série „Řeky Londýna“, patří například „Měsíc nad Soho“ nebo „Šepot podzemí“.
-
Skladem260 Kč
-
Skladem284 Kč
-
Skladem260 Kč
-
Skladem276 Kč
-
Skladem271 Kč
-
Skladem386 Kč
-
Skladem259 Kč
-
Skladem260 Kč
-
Skladem229 Kč
-
Skvělá cena!Skladem170 Kč
-
Dostupné279 Kč
-
Dostupné266 Kč
-
Dostupné226 Kč
-
Dostupné351 Kč
-
Dostupné512 Kč
-
Dostupné180 Kč
-
Dostupné357 Kč
-
Dostupné208 Kč
-
Dostupné337 Kč
-
Dostupné337 Kč
-
Dostupné200 Kč
-
Dostupné350 Kč
-
Dostupné350 Kč
-
Dostupné350 Kč
-
Dostupné350 Kč
-
Dostupné201 Kč
-
Dostupné229 Kč
-
Dostupné268 Kč
-
Dostupné225 Kč
-
Dostupné247 Kč
-
Dostupné205 Kč
-
Dostupné246 Kč
-
Dostupné271 Kč
-
VýhodnéDostupné247 Kč
-
Dostupné675 Kč
-
Dostupné721 Kč
-
Dostupné294 Kč
-
Dostupné403 Kč
-
Dostupné286 Kč
-
Dostupné325 Kč
Recenze knih autora
Hlavní hrdina je konstábl Peter Grant a stává se učedníkem Thomasu Nightingalemu. Jejich příběh je poutavý, plný napětí a neočekávaných zvratů. Sice nechápu, proč v anotaci knihy zmiňují Harryho Pottera, ale beru to jen jako reklamu. Grant si rozhodně na Pottera nehraje, i když sem tam utrousí nějakou tu hlášku i na Bradavice. Ale abych vás moc nemystifikoval i tady se čaruje. Zatím jen v malé míře a já doufám, že v dalších příbězích se to bude stupňovat. Tak že zatím jen lux a nějaká ta levitace.
Celkem častokrát jsem se zasmál. Asi největší zasmání patřilo situaci, kdy Máma Temže vypočítává z kolika mostů na řece chtěla skočit. Až nakonec skončila....ale, ale pane čtenář, přece bys nechtěl spoilerovat? V poslední době se vyrojilo dost podobných příběhů. Kdy detektiv používá magii a nebo má při sobě někoho, kdo umí čarovat. Tohle se mi však zdá osobité a lehce čitelné. Pravda, ke konci se to trochu zvrtlo v až podivné prodlužování, a chvilkama to bylo divné, ale dočetl jsem a určitě se pustím do dalšího dobrodružství.
Víte, co to je Theremin? Jako fanda starších hororů jsem to věděl, ale i tak mě překvapilo, že se tento nástroj používá do dnes. Carolína Eyck v písni: Ennio Morricone - The Ecstasy of Gold - Theremin & Voice – ano, je to tam napsané, to jasně dokazuje. A za pár tisíc se dá i koupit. Jsem na hudební nástroje úplně levej, ale tohle bych si chtěl někdy vyzkoušet. Pravda, vyluzované zvuky by spíš byly nějaké prdy a pazvuky, ale i tak mě to láká. Tato kniha mi tento nástroj připomněla.
To všechno, co jsem výše napsal je ještě podpořeno velmi povedeným výpisem prostředí, ve kterém se příběh odehrává (což je v tomto případě anglický venkov) a protkán spoustou humorným scének a ironických výroků. Ben Aaronovitch odlehčuje krvavý příběh spoustou britského humoru a černých vtipů. A protože je hlavní vyšetřovatel Peter Grant vlastně černoch, jeho pozice na anglickém venkově nevypadá bíle, ale vše to právě s tím svým anglickým humorem překonává a ze všeho si dělá srandu.
Tak že čtenář čte příběh, z některých scén mu vstávají hrůzou chlupy na těle a najednou vám hlavní hrdina sáhodlouze popisuje architektonický aspekt některé budovy, kterou vidí. Čtenář se tak musí přeorientovat a pojmout spousty detailů, zda je budova cihlová nebo ne a v jakém slohu je postavena, popřípadě jakým dalším slohem je zhyzděna. Příkladem je tak třeba „chlív“ ve kterém je tento snědý vyšetřovatel ubytován. A v neposlední řadě i fakt, že si někdy dělá srandu i sám ze sebe. Například, když snědl koblihu plněnou vanilkovým krémem a pak přiznal, že chutnala divně, a asi si jí měl nejdříve trochu rozmrazit :-)
Racionální aplikace nabytých informací:
(POZOR MOŽNÝ SPOILER NA PŘEDCHÁZEJÍCÍ PŘÍBĚH)
Příběh tak trochu nějakou linií navazuje na předešlé knihy. Hlavní děj je však samostatný. V té „vedlejší“ linii stále figuruje Lesley, žena, kterou má Peter Grant rád, ale která přestoupila na „temnou stranu“ , tím, že Petera Granta, v předešlém příběhu, přetáhla tyčí po hlavě, a dala se na stranu Muže bez tváře, hlavního Grantova protivníka. A možná proto se tento příběh stal nejlepším, protože Muž bez tváře zde vůbec nevystupuje. Lesley však jo.
Čtvrtá knihy z boxu „Řeky Londýna“ mě docela zklamala. Prokleté domovy jsou jakýmsi úpadkem v příběhu. Vlastně mě mělo varovat to, že na přebalu knihy Kateřina Bažantová nenakreslila velké oči, tak jak tomu je v předcházejících i nadcházejících přebalech. Prokleté domovy tak nestrádají pouze obsahově, ale i graficky... číst celé.
Co se týče obsahu, musím napsat, že tu vlastně není žádná pořádná akce k zapamatování, tak jak tomu bylo dříve. Například jízda ukradenou sanitkou, znetvoření Grantovo společnice, nebo plavba v jedné z řek Londýna – to vše si čtenář zapamatuje, ale v tomto příběhu není nic výrazného. Možná až na samotný destrukční konec, ale ten byl očekávaný celou dobu. A navíc byl konec strašně přehnaný a myslím, že skutek samotný poslal tuto knihu do trosek.
Příběh mi kazila i absence výraznějších humorných scén, postrádal jsem ten klasický Britský humor, na který si čtenář zvykl v předcházejících dobrodružství. Ano, seržant Grant sice má pár ironických veselých poznámek, ale to vše ihned zapomenete, protože se do příběhu nemůžete vložit s plnou parádou. Tohle je zatím nejhorší příběh v sérii. Byl jsem zklamán. Příběh jsem si vůbec neužíval.
Opět se to lehce čte, příběh nabírá na otáčkách zvolna, krásně se tu čtenáři dávkuje děj, nic není ponecháno náhodě. Jen jsem měl pocit, že tu není nějaká silnější scéna, která by se čtenářům vryla do paměti. Například v předcházejícím příběhu to byla eskapáda ze sanitkou, v první příběhu to rozhodně bylo skákání z mostů Matky Temže – to vše jsem si zapamatoval, ale zde taková silná scéna chybí. Proto také jen ty čtyři hvězdy.
Druhý příběh z Londýna s hlavním hrdinou konstáblem Peterem Grantem je akčnější a zdá se i víc propracovanější. Opět tu nechybí jemný britský humor, pár temnějších částí, krev, akce i pár překvapení. Nightingale přiznal, že byl v něčem jako škola kouzel, a samozřejmě nesměla chybět ani humorná narážka na Brad... číst celéavice. Příběh ve svém obsahu zčásti navazuje na Řeky Londýna, ale ti, co je nečetli, nemusí mít strach, protože vše je v tomto příběhu vysvětleno. Otázka spíš zní, zda by neměl být znepokojen čtenář, který příběhy čte od začátku. Považte, jak asi bude vypadat třeba taková pátá kniha, když v ní bude muset pan spisovatel Aaronovitch vysvětlovat děj předcházejících dobrodružství. No, snad k tomu nedojde a nebo to bude jen takové okrajové.
Musím také podotknout, že tu pan spisovatel tak trochu přitvrdil a některé scény, hlavně ta ke konci příběhu, jsou smutné a nejednomu čtenáři způsobí vlhnutí očí. Což beru jako klad. Nemůžeme číst knihu, aby v ní bylo všechno košer a hezké a příjemné. Nějaké emoce prostě musí být. Jsem rád, že jsem koupil celý box, protože zatím se to vyvíjí stupňovitě, akce a emoce jsou přidávány postupně a dokonce už si čtenář vytváří skupinu postav a bytostí, kterým fandí a nedá na ně dopustit. A tím nemyslím jen dva hlavní vyšetřovatele z dvou členné vyšetřovací skupiny. Naopak velkým záporem, je postava, kterou si Peter Grant sám pro sebe pojmenoval jako Muže bez tváře. Tato postava dodává příběhu napětí a strach.
Navíc je zvláštní prohlídnout si obaly všech vydaných knih. Na všech úvodních obrázcích jsou oči. Velmi zajímavé. Všechny ty obaly má na svědomí Česká malířka, žijící v Paříži, která si říká Ktaiwanita. Vlastním jménem Kateřina Bažantová. Studie jejich obrazů, použitých na přebalech série Řeky Londýna, může být příjemnou zábavou. Obrazy obsahují spousty detailů, hlavně věcí a situací použitých v té dané knize, ...plus ty oči. Někdy jsou až strašidelné, ale je to jen na vás, co vás vystraší a co naopak pobaví. Na přebalu této knihy je hlavně hudba, toto je o jazzu. Navíc obsahuje dortíka, jako sladký zákusek ke knize, a samozřejmě tu najdeme i sanitku. Scéna se sanitním vozem je asi nejsilnější, nejmocnějším, nezapomenutelným a nejveselejší akčním momentem v tomto velmi povedeném příběhu.
Dotyčný se otočil a já zahlédl šmouhu jeho bledé, polekaně vyhlížející tváře. Měl na sobě omšelý, staromódní oblek i s vestou a hodinkami na řetízku a na hlavě pomuchlaný cylindr. Napadlo mě, že je to možná jeden z umělců, kteří mají v Covent Garden povolení k produkci, ale na někoho takového bylo přece jen ještě kapánek brzy. Hmmmm..... číst celé.v poslední době, to co čtu, pak po čase i poslouchám. No a někdy tam najdu i věci, které jsem při čtení nepochopil.
Chápu, je to napsané pro ty, kteří nečetli ani jednu knihu z Řek Londýna, ale pro ty, co četli je to vysvětlování spíš nuda. Hlavní hrdina Tobias Winter se dokonce v některých situacích chová jako konstábl Grant a má i stejný druh humoru. Příběh nemá ani žádné napětí nebo větší akci. Je to odvyprávěno bez špetky nějaké snahy přispět něčím novějším. Nejhorší byl počáteční druh vyprávění, kdy osoba v ICH formě něco vysvětluje a najednou do toho vstoupí jakýsi vypravěč (Tobias) a pokračuje ve vyprávění ze svého pohledu. Docela mi to dělalo problém sledovat pak hlavní linii děje.
Naštěstí je kniha útlá, (přečteno za tři dny) a tak se moc nemusíte zamýšlet nad nějakým složitým dějem. Přemýšlím nad tím, že už si žádnou knihu od Bena Aaronovitche nekoupím, páč mám pocit, že tento spisovatel už se nikam neposune.
Vybral jsem pouhých šest citátů a vložil je panu spisovateli do jeho profilu. Dávám dva a půl žlutého motýlka, což je v přepočtu na DK za dvě hvězdy.
(Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )
Naštěstí tomu zde tak nebylo. Jistě, jsou tu obrovské změny a vlastně jediné, co bylo zachováno, jsou postavy, ale nikdy neuškodí změna prostředí nebo zápletky.
Za mě si s tím autor Ben Aaronovitch poradil suprově a určitě by měl pokračovat, a... číst celéle pokud už jste si tolik zvykli na ten starý děj a příběh Muže bez tváře, jistě mi dáte za pravdu, že ten nikdo a nic nahradit nedokáže.
Doporučuji :D
Jako takhle, Řeky Londýna jsou moje srdcovka společně s Peterem a Beverly. Abigail vůbec není jako hrdinka špatná, ale tady prostě tahle povídka tak nějak nefunguje. Není tu nic, co by ji nějak odlišovalo a celkově jsem do toho šla s tím, že by to mohla být naprostá bomba a ono to zklamalo. Člověk se u toho prostě nudil a to rozuzlení... No řekněme, že nadšená jsem z toho nebyla. Peter tam prostě chyběl a takový maličký kousíček, kde se objevil Nightingale je málo na to, abych se z toho posadila na zadek.













