Karel Klostermann díky tíživé finanční situaci a špatnému zraku nedokončil studia medicíny a začal se věnovat studiu cizích jazyků. Po krátkém působení v redakci vídeňského časopisu, nastoupil jako učitel francouzštiny na reálce v Plzni. Byl odsuzován za protiněmecké názory v románu „ Za štěstím“, ve kterém líčí osudy Čechů, kteří odešli za prací do Vídně. Jeho dílo je spjato s Šumavou, popisuje její krásy a osudy tamních obyvatel. Patří k nim například vícedílné „Vzpomínky na Šumavu“ nebo „Ze šumavského podlesí“. Klostermann ve stáří onemocněl rozedmou plic a zrak se mu zhoršil natolik, že mu museli číst jeho blízcí a studenti.