Český spisovatel Jan Křen byl do roku 1970 členem komunistické strany KSČ (od roku 1946), z té byl však posléze vyhozen pro svůj nesouhlas s okupací Československa ruskou armádou v roce 1968. V této době se až do revoluce v roce 1989 musel živit jako dělník. Do této doby přitom Křen působil jako vedoucí katedry na Filosofické fakultě Karlovy univerzity. Křen se během doby co pracoval jako dělník silně podílel na vzniku "Charty 77" a byl jedním z prvních signatářů. Po revoluci se vrátil do vysokoškolského prostředí, tentokrát jako zakladatel "Institutu mezinárodních studií" a "Česko-německé komise historiků". Právě historie a Česko-německé vztahy se staly častým tématem jeho literárního díla. V tom se Křen věnoval jak vztahům Čechů a Němců za 2. světové války, tak po jejím skončení. Věnoval se také dalším aspektům středoevropských dějin a dlouhá léta přednášel na mnoha zahraničních univerzitách, například v Berlíně a Brémách. Mezi jeho historické knihy patří "Konfliktní společenství", "Dvě století střední Evropy", nebo "Bílá místa v našich dějinách?".