zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
-
DostupnéMega nabídka651 Kč
-
DostupnéMega nabídka434 Kč
-
Dostupné164 Kč
-
Dostupné116 Kč
-
Dostupné381 Kč
-
DostupnéMega nabídka444 Kč
-
DostupnéMega nabídka1 273 Kč
-
Dostupné289 Kč
-
Dostupné341 Kč
-
Dostupné341 Kč
-
Není sklademMega nabídka2 147 Kč
-
Není sklademMega nabídka1 486 Kč
-
Není sklademMega nabídka1 023 Kč
-
Není sklademMega nabídka1 254 Kč
-
Není skladem385 Kč
-
Není skladem837 Kč
-
Není skladem660 Kč
-
Není skladem806 Kč
-
Není skladem645 Kč
-
Není skladem566 Kč
-
Není skladem509 Kč
-
Není skladem564 Kč
-
Není skladem622 Kč
-
Není skladem432 Kč
-
Není skladem527 Kč
-
Není skladem378 Kč
-
Není skladem369 Kč
-
Není skladem378 Kč
-
Není sklademMega nabídka1 390 Kč
-
Není skladem659 Kč
-
Není skladem495 Kč
-
Není skladem455 Kč
-
Není skladem342 Kč
-
Není skladem188 Kč
-
Není skladem526 Kč
-
Není skladem311 Kč
-
Není skladem244 Kč
-
Není skladem305 Kč
-
Není skladem
Recenze knih autora
Záslužná kniha. Kniha k neučtení. Já ji četl jednou a podruhý napřeskáčku a divil se, že si z ní nepamatuju vlastně vůbec nic. A vsadím se, že za rok na tom budu stejně. Nejlíp ji podle mě charakterizovala Virginie Woolfová ve svých denících. Na svou dobu dost chlípné, dnešní optikou dost otevřené. Nejlepší je podle mě ta závěrečná pasáž, monolog Molly. Ale zbytek. Něco takového by podl... číst celée mě dnes ani nemělo šanci vyjít. I když Můj boj taky pořád vychází, ale dle prodejnosti to nikdo nečte. Můj boj bude asi taková moderní, takže ještě rozsáhlejší paralela Odysseovy. Je zajímavý, jak obě knihy využívají známé názvy jiných mytických „příběhů“.
Tak tohle je opravdu velmi zajímavá kniha. Moje spolužačka ji dostala jako povinnou četbu, takže jsem si jí pak přečetla taky samozřejmě. Děj se odehrává v Dublinu. Zachycuje velmi krátký čas, pouhých čtyřiadvacet hodin. Děj je vázán k epizodám Homérovy Odyssey. Hlavní postavou je Leopold Bloom. Bohužel, hlavní postavu jsem si představovala trochu jinak. Kniha obsahuje trochu víc stráne... číst celék, ale stojí za to si jí přečíst. I přesto, že dám knize velké hodnocení, tak se k ní bohužel vracet nehodlám.
Věra Fuchsová napsal/a o Dubliňané
Každá z povídek nabízí krátký náhled až do intimního života širokého spektra postav, z nichž většina nemá s těmi ostatními nic společného – kromě toho, že pochází z Irska a žije v Dublinu. Jsou tu zastoupeni muži a ženy různého stáří, různých povolání a společenských vrstev. Podíváme-li se však na tuto rozmanitou škálu postav, vyvstane však přece jen řada společných témat a styčných bod... číst celéů, na nichž je vystavěna struktura mnoha povídek a jež utvářejí knihu jako celek: Dubliňané často pojednávají o různých způsobech, jakými lidé usilují uniknout před otupělostí a netečností, a o okamžicích bolestného procitnutí, jež následují po těchto únicích.
Tohle je hodně náročné čtení a rovnou přiznávám, že se mi ještě nepodařilo dostat se v knize až na úplný závěr. Abych byla schopná lépe ocenit Joycův experimentální styl psaní, rozhodla jsem se si knihu dávkovat po částech. Je to určitě lepší, než ji číst jako běžnou literaturu, protože to běžná literatura není. Zapomeňte na klasickou výstavbu románu, na zápletku, gradaci, běžný styl ps... číst celéaní. Ale zase je to zážitek.
Grandgousier napsal/a o Odysseus
Můj učitel filozofie mi na konci hodiny kdysi řekl: „ Joyce, toho si musíš zasloužit“. Nikdy jsem neměl rád tento pojem zásluh, odměna pro ty, kdo se dobře zpotili, pro mě nulový zážitek. Pustila jsem se do toho ve dvaceti z chvástání, nechala jsem to ve dvou třetinách, bylo mi na zvracení v určitých extrémně obtížných pasážích, ale už tehdy mě fascinovalo cvičení ve stylu a dechberoucí... číst celé okázalost některých pasáží. Zamilovala jsem se do knihy až o patnáct let později.
Vždycky mě mrzí, když musím dát klasice tak málo hvězdiček, ale jinak to prostě nejde. Povídkové knihy mají navíc tu nevýhodu, že se obtížně hodnotí, může tam být řada kvalitních povídek, a pak jedna špatná, která zcela podkope vaše dosavadní smýšlení o knize. V téhle knize je třeba číst mezi řádky, což se mi bohužel moc nedařilo, a samotné povídky mi přišly rozvleklé, psané dost těžkop... číst celéádným stylem.
Grandgousier napsal/a o Kočka a čert
Spojení tří „zdrojů“ neboli tří vesmírů. Na začátku je poměrně klasický tradiční příběh, kde se ďábel snaží nabídnout duši výměnou za rychlou a běžně nemožnou stavbu; pak je tu James Joyce, který vypráví tento příběh svému vnukovi, a konečně je tu velkolepé dílo Rogera Blachona, který své postavy vždy kreslí se skutečnými tvářemi, jako by každá zobrazená scéna byla jak karikatura pro ti... číst celésk, karikatura, tak ilustrace. Podle mého názoru je to právě výběr ilustrátora, který dává knize veškerou jeho sílu, protože ačkoliv text pochází od Jamese Joyce, (promiňte!), příběh nebude nutně velkým překvapením pro velké čtenáře ďábelských pohádek.
Grandgousier napsal/a o Dubliňané
Impresionistická kniha par excellence, za mě nejlepší Joyce. Ale nejsem objektivní, nejspíš za pár let budu preferovat jiné jeho veledílo. Přesně jako malíř hnutí Monet, který se snažili zachytit světlo okamžiku, se James Joyce snaží shromáždit na co nejmenším počtu stránek dojmy, vjemy, prchavé pocity, které, až do konce, dávají představu o Dublinu na počátku století, těsně po velkém k... číst celérvácení z 2. poloviny 19. století.
Dubliňané je kniha, kterou napsal autor jako první a jedná se tedy o jeho prvotinu. Je složená z patnácti povídek, vyšla v roce 1914. Povídky jsou opravdu krátké, některé čtenáře zaujmou více a některé méně, to je jenom otázka vkusu a je to na chuti každého čtenáře. Myslím si, že je kniha napsána opravdu čtivě a je to opravdu velký rozdíl od jeho díla s názvem Odysseus, které je na druh... číst celéou stranu velmi čtenářsky náročné.
Nejznámější a jeden z nejproslavenějších autorových románů se jmenuje ODYSSEUS, ale tato kniha je hodně náročná na četbu, jednoznačně kniha pro náročnější čtenáře. Tento román prozatím neplánuji číst. Možná časem se k němu dostanu. Rozhodl jsem se však, že vyzkouším knihu 15 povídek, která se jmenuje DUBLIŇANÉ. Jedná se o autorovu prvotinu. Je to moje první seznámení s tímto irským spis... číst celéovatelem. Knihu hodnotím na 70 %.
Kniha vyšla v roce 1914. Povídky vznikly v letech 1904 – 1907. Povídky jsou krátké. Některé povídky se mi líbily více, některé méně. Nejvíce se mi líbily tyto povídky: Evelína, Obláček, Trapný případ. Nejméně se mi líbily povídky: Břečťanový den, Matka, Milost. Povídka Mrtví, která byla nejdelší povídkou z celé knihy, se mi líbila tak napůl. Nejvíce se mi líbila poslední část z této povídky.
Některé povídky byly nedokončené, alespoň to na mě takto působilo. Měl jsem pocit, že v některých povídkách vystupuje hodně postav. Povídky nám navodí atmosféru Irska, zejména Dublinu na počátku 20. století a v těchto povídkách sledujeme příběhy obyčejných lidí. Samozřejmě se v povídkách vyskytuje také politika a náboženské otázky, nachází se zde odkazy na historii. Některé povídky se četly skvěle a mohly být klidně delší, některé povídky nebo jejich části působily na mě nezáživně. Myslel jsem si, že čtení bude náročnější, ale celkově se kniha nečetla špatně. Záleželo na konkrétní povídce.
Irsko je pěkná země. Je známá výrobou whisky a také větší podíl Irů, než Angličanů se podílelo na stavbě „nepotopitelné“ lodi na světě a tím byla loď TITANIC. Alespoň si to pamatuji z filmu Titanic. :)
V závěru se nachází VYSVĚTLIVKY, což je určitě přínosné pro čtenáře.
JAMES JOYCE je představitelem moderní experimentující prózy. Zajímavostí je, že autor byl jazykově velice nadaný. Uměl psát a hovořit celkem 19 jazyky!
Kniha vyšla v roce 1914. Povídky vznikly v letech 1904 – 1907. Povídky jsou krátké. Některé povídky se mi líbily více, některé méně. Nejvíce se mi líbily tyto povídky: Evelína, Obláček, Trapný případ. Nejméně se mi líbily povídky: Břečťanový den, Matka, Milost. Povídka Mrtví, která byla nejdelší povídkou z celé knihy, se mi líbila tak napůl. Nejvíce se mi líbila poslední část z této povídky.
Některé povídky byly nedokončené, alespoň to na mě takto působilo. Měl jsem pocit, že v některých povídkách vystupuje hodně postav. Povídky nám navodí atmosféru Irska, zejména Dublinu na počátku 20. století a v těchto povídkách sledujeme příběhy obyčejných lidí. Samozřejmě se v povídkách vyskytuje také politika a náboženské otázky, nachází se zde odkazy na historii. Některé povídky se četly skvěle a mohly být klidně delší, některé povídky nebo jejich části působily na mě nezáživně. Myslel jsem si, že čtení bude náročnější, ale celkově se kniha nečetla špatně. Záleželo na konkrétní povídce.
Irsko je pěkná země. Je známá výrobou whisky a také větší podíl Irů, než Angličanů se podílelo na stavbě „nepotopitelné“ lodi na světě a tím byla loď TITANIC. Alespoň si to pamatuji z filmu Titanic. :)
V závěru se nachází VYSVĚTLIVKY, což je určitě přínosné pro čtenáře.
JAMES JOYCE je představitelem moderní experimentující prózy. Zajímavostí je, že autor byl jazykově velice nadaný. Uměl psát a hovořit celkem 19 jazyky!
Upřímně: moc nevím, kde se vzalo to haló kolem Joyce. Sbírka Dubliňané podle mě obsahuje, jak už to tak bývá, dobré povídky, skvělé povídky a špatné povídky. K těm dobrým patří třeba Soupeři. O chlápkovi, co si o sobě moc myslí, ale přitom jenom chlastá a doma mlátí děti. K těm skvělým patří Trapný případ. Je to vlastně Anna Karenina obrácená naruby. Pohledem muže, který ženu jen zne/vy... číst celé-užil. Možná v ní už je ta paralelnost, odkazování na jinou knihu, které pak Joyce použil v Odyseovi. A rozhodně tam je ten vnitřní svět hlavní postavy. Ke špatným povídkám patří většina ostatních. Hnedle se vám vykouří z hlavy.
Věra Fuchsová napsal/a o Portrét umělce v jinošských letech
Román Portrét umělce v jinošských letech vznikl dříve než proslulý Odysseus, má s ním však mnoho společného. Odehrává se také v Irsku a hlavní hrdina se jmenuje Štěpán Dedalus (podle mytického letce Daedala), stejně jako jedna ze dvou hlavních postav Odyssea. Portrét umělce nese mnoho autobiografických prvků, dá se říci, že je téměř Joyceovým vlastním životopisem, zachycujícím dobu děts... číst celétví a dospívání. Na počátku knihy se seznamujeme s malým Štěpánem Dedalem, synem irského obchodníka.
Naročná kniha kde najdeme spousta kapitol ma svuj vlastní literální styl. knihu jsem čelt skoro pul roku a v polovině jsem si musel dát oddych a přečíst si něco oddychového abych se k ni mohl vrátit. Kniha určitě stojí za pročtení pro toho kdo má rád natročnější a težší knihu a to nejenom po stránve vahove neboť šestset stran v takovém formátu a při použití spousty latiny italštiny fran... číst celécouštiny nebo anglických frází vás někdy dokáže zpomalit když ji čtete doma a napadne vás tyhle věci si překládat. Asi proto jsem knihu často nosil ven. kapitoly se Štěpánem Dedalem a jeho kumpánem Malachjášem turem Mulliganen jsou prostě o podme mě o něco lepší než s Poldym Bloomem. Kapitoly se Štěpánem mají lehký nadech filosofie a duchaplnosti které knize dodavá kouzlo. Jinak určitě pomuže mít dost načteného protože kniha má spousty odkazu na křesťanskou řeckou severskou mytologii a spousty klasických děl.
Atlanta napsal/a o Finnegans Wake
Kniha v angličtině - experimentální moderní dílo spisovatele Finneganse. Je to jeho nejúspěšnější dílo , které mu přineslo v dvacátém století vrcholovou slávu. Kniha zahrunuje představení řeky od jejího pramene je to jeho velké dílo jako velkého skladatele. Osud se s tímto spisovatelem moc nemazlil poslední léta života žil v chudobě a byl zaslepen duševní nemocí své dcery. Možná se Vám... číst celé zalíbí i jeho další díla.
Po tom, co jsem dočetla Dubliňany a byla z nich mírně rozčarovaná jsem se hned pustila do jeho dalšího díla - Portrétu umělce v jinošských letech. A musím říct, že jsem byla mnohem příjemněji překvapena. Zůstává faktem, že Joyce je náročný autor a jeho díla rozhodně nepatří do oddechové četby, ba právě naopak. V Portrétu si musíte zvyknout především na volný tok myšlenek, který může být... číst celé místy trochu zmatečný, a často dlouhé filozofické pasáže zabývající se především církví, vírou nebo uměním. Příběh se zabývá dospíváním Štěpána, u kterého detailně sledujeme především jeho nitro, jeho obrodu a změny myšlení a postojů. V poslední části knihy je čtení trochu namáhavější a únavnější než zpočátku, ale například takové kázání o pekle bylo velmi skvěle (a děsivě detailně) vykreslené. Možná mi Štěpán v něčem trochu připomínal Emila Sinclaira z Hesseho Demiana.
Někdo říká, že je Joyce přeceňovaný spisovatel. Já si to nemyslím. Myslím si, že je to náročný spisovatel, který se soustředí víc než na čtivost, na přesnost myšlenek, které chce vyjádřit, což z jeho psaní činí ne úplně přístupná díla, no rozhodně toho mohou čtenáři spoustu dát, pokud si dá tu námahu s jejich čtením a snahou o pochopení.
Někdo říká, že je Joyce přeceňovaný spisovatel. Já si to nemyslím. Myslím si, že je to náročný spisovatel, který se soustředí víc než na čtivost, na přesnost myšlenek, které chce vyjádřit, což z jeho psaní činí ne úplně přístupná díla, no rozhodně toho mohou čtenáři spoustu dát, pokud si dá tu námahu s jejich čtením a snahou o pochopení.
Ervin Hadžič napsal/a o Dubliner
Neulich hörte ich in einem Cafe ein junge Frau sagen, sie hätte den Ulysses nach einer halben Stunde in die Ecke gefeuert. Da habe ich ihr dieses Buch empfohlen. Wer noch nichts von Joyce gelesen hat, sollte hiermit beginnen. Einiges liest sich ziemlich schwer, aber man gewöhnt sich sehr schnell daran und wird nicht mehr losgelassen. ... číst celé
